Zeď: Útěk z Maova nejtemnějšího vězení je jedna z knih, které se nečtou lehce, za přečtení ale rozhodně stojí. Mám za sebou knihy o nacistických koncentračních táborech, ruských gulazích, táborech v Severní Koreji a teď už i v Číně.

Xu Hongci  píše nejen o nich. Rekapituluje svůj život a díky tomu také vše, co během let ničilo životy běžných Číňanů. Narodil se v roce 1933, tj. v době po japonské anexi Mandžuska následované další invazí do čínského vnitrozemí. Prvním cílem se stala Šanghaj, rodné město Xu Hongciho. Japonská armáda pak postupovala dál, do roku 1945 zemřelo během krvavých konfliktů 18 miliónů lidí.

Rodina Xu Hongciho se po japonském útoku na Šanghaj přestěhovala do oblasti pod francouzskou správou s mylnou představou, že je Francouzi ochrání. To se nestalo. Jejich postavení se dramaticky změnilo, život v relativní pohodě přešel v živoření, jež hlavně matka nesla velmi těžce. Xu Hongci se postupně začal politicky angažovat a dařilo se mu. Díky straně měl možnost i studovat.

„Toho večera se na škole konala slavnostní přísaha nových členů strany. Také já, protože jsem ještě nebyl formálně přijat, jsem se tohoto ceremoniálu zúčastnil a se slzami v očích jsem přísahal věrnost straně před jejím praporem. Moje úmysly byly čisté a byl jsem připraven nasadit svůj život pro velkou věc komunismu.“

Xu Hongci byl zapálený pro věc, zpočátku věrný straně, byl ale konfrontován s událostmi, které jeho vírou ve stranu otřásly.

„Třeskly výstřely. Když se venkované rozptýlili, šel jsem se podívat na mrtvoly. Oba muže střelili do hlavy a oni tam leželi v kalužích čerstvé krve a mozkové tkáně. Oči starého muže byly dosud otevřené. To byla moje první brutální lekce třídního boje. O devatenáct let později, když mě v Lijiangu vojáci Lidové osvobozenecké armády přivedli na shromáždění, jehož obětí jsem tentokrát byl já sám, a když jsem tam stál před rozvášněným a běsnícím davem, měl jsem neustále před očima tato dvě mrtvá těla.“

Strana začala měnit Čínu k obrazu svému. Přišla doba represí, strachu a hladu.

„Poté co byla vybita všechna domácí zvířata, nastal hlad. Jako první umírali ti nejmladší a nejstarší. Demografičtí odborníci odhadují, že do roku 1962, kdy hladomor ustoupil, zaplatilo životem přes 30 milionů lidí. Taková byla cena za bezcitné šílenství a bezbřehou utopickou megalomanii.“

V roce 1957 reagoval Xu Hongci na Maovu výzvu a jako spousta dalších Číňanů se začal vyjadřovat otevřeně. A jako spousta dalších Číňanů se tak logicky ocitl v pracovním táboře. Se svým osudem se ale nesmířil a utekl. A pak zase a znova. I když ho opakovaně chytili, zlomit ho nedokázali a poslední velmi odvážný útok se mu vydařil. Přežil a o všem, co prožil, napsal.

Moje hodnocení: 89 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Xu Hongci, editor Erling Hoh

Nakladatel: CPRESS (2018)

Počet stran: 328

 

Kam dál:

Útěk z tábora 14 Blaina Hardena, Jeden den Ivana Děnisoviče Alexandra Solženicyna, V šedých tónech Ruty Sepetys, Matky Pavola Rankova nebo Můru Katjy Kettu. Chybu neuděláte ani s jednou z nich.

 

Co budu číst:

Do Číny se vrátím s Než slehne rudý prach Mu-žung Süe-cchuna.

Nejdříve ale musím dočíst Opskurno Andrewa Caldecotta. Trvá to delší dobu než obvykle, protože souběžně poslouchám Artemis Andyho Weira.