Můj další dílek do finské skládanky. Co se stane, když se v jednom seníku sejdou dva lidé plánující sebevraždu? Oba přežijí, alespoň v tu danou chvíli. Události ale naberou celkem zajímavý spád. Oba pánové, pan ředitel Rellonen a plukovník Kemppainen, se dají do řeči, nad sklenkou alkoholu nebo třeba v sauně (jsme ve Finsku, nezapomínejte) probírají své životy a rozhodnou se podat inzerát hledající další lidi uvažující o sebevraždě. Značka inzerátu: Pokusme se společně. Plán je tedy jasný, sebevražda společná. Úspěch je zaskočí, ozve se jim víc než šest set lidí. Mezi nimi i zástupkyně ředitele jedné školy Puusaariová, kterou pánové osloví, jestli by jim mohla pomáhat s organizací. Rozhodnou se uspořádat konferenci a všechny potencionální sebevrahy na ni pozvou. Tvrdé jádro účastníků nechce po úspěšné konferenci na nic čekat, posilněni alkoholem se ihned rozhodnou pro akci. Jak ale spáchat hromadnou sebevraždu? Možností je hned několik, o některé se úspěšně nebo méně úspěšně pokusí (otázkou je, jak úspěch nebo neúspěch v této souvislosti chápat), individuálně i hromadně. Jako ideální se zdá vybrat si dopravní prostředek, a tak se na cestu vydá autobus sebevrahů. Cíl cesty je smrt, chtějí se vrhnout z útesu do moře. Po cestě ještě přiberou několik další pasažérů, kteří se také účastnili konference a v několika rozhodujících momentech se ostatním ztratili, a vyráží společně na neuvěřitelnou cestu na sever a pak napříč Evropou.

Asi nebudu moc přehánět, když napíšu, že jsem nic takového nikdy nečetla. Je to kniha o naprosto vážném tématu, přibližuje osudy sebevrahů, které je dohnaly až k tomuto nouzovému řešení. Skladba je pestrá, neúspěšní podnikatelé, zoufalý plukovník, jenž nemá v době míru práci, týrané ženy, lidé nepochopení svým okolím nebo nevyléčitelně nemocní. Ale spíš než o smrti je to kniha o životě a chuti do něj, soudržnosti, přátelství i lásce. Pokud vás odrazuje nadpis, nenechte se. I u knížky o sebevrazích se můžete zasmát, dokonce častěji, než byste čekali. Splín po dočtení vás v tomto případě jistě nečeká.

Moje hodnocení: 95 %

 

Kam dál:

Popmusic z Vittuly

cokoli od Jonase Jonassona nebo Fredrika Backmana

 

Co budu číst dál:

Rozečetla jsem Rus je ten, kdo miluje břízy, mám ale i další finské/severské zálohy :o). Autobus sebevrahů není určitě moje poslední kniha od Arto Paasilinna, mám zálusk třeba na Stará dáma vaří jed, Les oběšených lišek nebo na Prostopášný modlitební mlýnek, kde se hlavní hrdinové dostanou nejen do Indie, ale také do Havlíčkova Brodu na knižní veletrh (tam jsem byla několikrát taky :o)).