Stále šmejdím a hledám knihy, které bych si mohla přečíst. Snažím se sledovat všechno: ediční plány nakladatelství, katalogy knihkupectví, upoutávky, recenze, doporučení okolí (reálného i virtuálního). Neutekla mi proto ani novinka od Jaroslava Kalfaře Kosmonaut z Čech. Ačkoli mě kosmonauti až na pár výjimek moc neberou, nadšení okolo knihy, kritiky i samotný autor mě zaujali. Pochází z Čech, ale od 15-ti let žije v Americe. Studoval na New York University, získal stipendium L.E. Doctorowa, jedním z jeho profesorů byl Jonathan Safran Foer (ano, TEN Jonathan Safran Foer!). Díky Foerovi je kosmonaut právě z Čech. Původně napsal Kalfař povídku o americkém astronautovi, který se na oběžné dráze dozví, že se s ním rozchází manželka. Chytla jsem se. Jakmile byla kniha vydaná, mazala jsem ji koupit a hned začala číst. Ani v nejmenším jsem nelitovala (včetně těch dvou nocí, co jsem skoro nespala).

Jakub Procházka to v životě neměl lehké. Táta pracoval u státní bezpečnosti, plně využíval, co mu režim nabízel. Po pádu komunismu se vše logicky obrátilo proti němu a po jeho tragickém úmrtí proti zbytku rodiny. Jakub se ocitl u prarodičů na malé vesnici. Ačkoli se snažil se se smrtí rodičů vyrovnat, otcova minulost mu to značně komplikovala. Po vyhrocení událostí ve vsi musel s prarodiči odejít do Prahy. I přes to všechno se Jakubovi podařilo vystudovat, oženit se a splnit si dětský sen. Jako odborník je nyní vyslán do kosmu, aby přivezl vzorek vesmírného oblaku Chopra, který se po intergalaktické bouři vytvořil mezi Zemí a Venuší. Pro lidstvo nepředstavuje hrozbu, pro vědce zato obrovskou výzvu. Závody s časem, kdo nejdříve vyšle svého kosmonauta, vyhrály Čechy. A Jakub. Je to ale opravdu výhra? Své manželství podřídil misi (manželka Lenka to přeci chápe), jeho kariéra dosáhla nečekaného vrchol. Ačkoli měl letět sám, společnost mu v kosmické lodi pojmenované Jan Hus I. dělá vesmírný pavouk (imaginární? skutečný?). Pojídají spolu Nutellu a debatují. Jakub vzpomíná na své dětství, rodinu, na vše, co prožil, jak mu události spojené s otcem ovlivnily život, rekapituluje svůj vztah s Lenkou. Netrpělivě čeká na každotýdenní hovor s ní, až se Lenka jednou odmlčí. Proč?

Během čtení se dočkáte několika naprosto nepředvídatelných zvratů. Jakub se dostane do situace, kterou je prakticky nemožné přežít. I kdyby se mu to nějakým zázrakem podařilo, bude mít kam se vrátit? Bude možné navázat tam, kde on/Lenka/oba dva byli před odletem? Nebo spíše před jeho rozhodnutím nabídku mise přijmout. Čeho všeho chtěl misí dosáhnout? Dokázal to nebo se jednalo pouze o chiméru? A co Hanuš, vesmírný pavouk, existuje nebo je výplodem Jakubovy fantazie?

Kalfaře kritiky přirovnávají ke spoustě autorů, Bradburym, Lemem či Saint-Exupérym začínaje, Kunderou, Hrabalem, Škvoreckým nebo Kafkou konče. On je ale svůj, alespoň podle mě. Hrdiny vyslalo do kosmu více autorů (třeba Michel Faber v Knize nových zvláštních věcí nebo Andy Weir v Marťanovi), Kalfař přidává českou hodnotu.  Je světový a zároveň zůstává typicky český, respektuje naše dějiny, píše s lehkostí, přehledem i nadhledem.

Moje hodnocení: 92 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Jaroslav Kalfař

Nakladatel: Plus

Počet stran: 320

 

Kam dál:

Jestli chcete na další výlet do vesmíru, zkuste Marťana (Andy Weir), Knihu nových zvláštních věcí (Michel Faber) nebo Solaris (Stanislav Lem).

 

Co budu číst:

Znovu si přečtu Malého prince. Četla jsem ho před lety a moc jsem nepochopila to nadšení okolo něj. Dám mu druhou šanci. Ale až po Sběrateli zvláštních věcí Ruth Hoganové.