Dočetla jsem Malinku a recenzi bych mohla shrnout jen dvěma slovy: naprostá paráda!!!

Jestli můj blog už chvíli čtete (díky za to :o)), víte, že strašně dlouho pěju chválu na Hanu, resp. všechny knížky Aleny Mornštajnové. Byla jsem zvědavá, jaká knížka Hanu z mého pomyslného trůnu sesadí nebo se alespoň posadí vedle ní. Za tu dobu jsem četla hodně knih, mezi nimi i hodně výborných, ale Hana byla stále o kousíček před nimi. Až doteď, do Malinky.

Malinka je výborná, strašná, dokonalá, děsivá, tak smutná. Ačkoli to není žádná malá knížečka (má 439 stran), dala jsem ji za dva dny. A to mám dítě a chodím do práce. Ještě, že byl svátek a krátkodobě se dá fungovat s minimem spánku :o).

Malka/Malinka/Milena je čerstvě dospělá žena. Start do života neměla nejjednodušší, její matka byla feťačka a nechtěla ji. Malka měla štěstí, adoptovali ji Ina s Vladimírem, manželský pár se dvěma syny. Snažili se, ale prostě to nestačilo. Malka nikdy životní obrat nedocenila, nedokázala se přenést přes prvotní životní ztrátu. Stigma nechtěnosti ji pronásledovalo celý život. Dostávala lásku, ale neuměla ji přijmout, kopala okolo sebe, ubližovala sobě i ostatním (zvláště Ině). Ina s Vladimírem to jen sledovali, snažili se mírnit škody, chránili ji, omlouvali, opakovanými selháními trpěli nejen oni, ale i jejich synové. Ina by jí dala cokoli, neustále měla pocit, že jako matka selhala.

Vůbec se neděste tloušťky knihy. Během prvních cca 60 stran se seznámíte se všemi protagonisty, kromě rodiny Hlineckých ještě s Romanem, Alicí a Petrem, velmi důležitými hráči. Pak se vše komplikuje, druhá polovina knihy doslova letí, stránky jsem obracela jako zběsilá. Měla jsem tak velkou chuť podívat se na konec, jak to všechno dopadne, ale neudělala jsem to. Jestli budete mít také to nutkání, vydržte to, konec je strhující, ne jinak – celá kniha je strhující. Je o mateřství/rodičovství, partnerských vztazích, o touze po dítěti, důležitosti primární rodiny, o nepochopení a míjení se, o bolestech, se kterými vyrůstáme a nedovedeme si s nimi poradit. Někdy si s nimi možná ani poradit nechceme.

Během čtení se mi krystalizovalo opovržení a spousta dalších negativních emocí. Malka je sebestředná nána, které nebylo nic dost dobré. Ano, měla v životě smůlu, na začátku mi jí bylo líto. Co může být horší než ztráta matky nebo pocit, že vás vlastní máma nechtěla, že jste pro ni nebyli dost dobří. Byla oběť, ale sama se do té role stylizovala, vědomě i nevědomě. Možná selhali i ostatní, ale v mých se až na pár výjimek opravdu snažili. Malka se zasekla, byla sobec, myslela jen na sebe a za tím si šla,  bez ohledu na všechny ostatní. Něco je prostě zmar. Můžete se rozkrájet, ale nemusí to stačit. Bylo její chování nutné nebo je to logický důsledek vše, co zažila (nebo jí naopak bylo odepřeno)?

Dita Táborská vše vystavěla dokonale, vše je ještě tragičtější, než byste si mysleli, až poznáte všechny proměnné. V závěru knihy si přečtete tři epilogy třech klíčových žen příběhu, Malky, Iny  a Alice. Uff. Smekám a moc díky.

Ještě poznámka na závěr. Vím, že soudit knihu podle obalu je lehce přízemní, ale po ódě, kterou jsem teď vyšvihla, snad můžu. Obálka a celá grafika knihy je dokonalá, vymazlená do detailů. Během čtení si všimněte třeba názvů kapitol nebo v textu písmen f a g.

Četli jste Malinku také? Jak to vidíte vy? Co ve vás Malka probouzela?

 Moje hodnocení: 100 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Dita Táborská

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 439

 

Kam dál:

Přečtěte si Pravý leopardí kožich Hany Kolaříkové, další silnou knihu o mateřství. Tématem adopce zabývá třeba Anežka Vikorie Hanišové nebo novinka Ginny napořád Benjamina Ludwiga, v tomto případě autor ještě přitvrdil, píše o adopci autistické 13-leté dívky. Na poslední dvě jmenované jsem zatím neměla odvahu. Četl někdo?

 

Co budu číst:

Původně jsem plánovala Tohle jsem měla napsat v přítomném čase, ale nakonec jsem utekla do Japonska. Moje premiéra s nakladatelstvím Absynt. Ganbare!