Moje literární výlety do Japonska jsou stále častější. Literatuře, která mě dříve úplně míjela, se dostává stále více prostoru, a to napříč žánry. Četla jsem non fiction Ganbare! Workshopy smrti, z české tvorby hraje prim Probudím se na Šibuji Anny Ciny, Dům s vypůjčeným výhledem Martiny Leierové a sbírka haiku Jiřího Hájíčka. V literatuře překladové mě nejvíc zaujal Denis Thériault a jeho Podivuhodný život osamělého pošťáka a Pošťákova snoubenka. A pak i nově objevená manga, v té zatím vede Sherlock.

Teď přišla řada na Podivuhodné počasí v Tokiu Hiromi Kawakamiové. Křehký, dojemný příběh sedmatřicetileté Cukiko a Sensaie, jejího o mnoho let staršího profesora ze střední školy.

„Byl to můj učitel japonského jazyka na vyšší střední škole. Neměli jsme ho jako třídního a při hodinách japonštiny jsem nijak zvlášť horlivě neposlouchala, takže ve mně nezanechal žádný hlubší dojem. Od chvíle, kdy jsem ukončila střední školu, jsem se s ním dlouho neviděla. Až před pár lety jsme na sebe narazili jednou v přeplněném baru u nádraží a od té doby jsme se spolu občas vídali.“

Oba osamělí ve městě plném lidí, svázaní konvencemi, oba s potenciálem vykročit ze zaběhlé rutiny. Kawakamiová v nich naprosto dokonale ukázala japonskou kulturu, mentalitu a styl života. Cukiko pracuje s maximálním vytížením, soukromý život tím trpí. Z mála volného času, co jí zůstane, tráví velkou část po barech. Není tam proto, aby lovila muže, jen sedí, jí a popíjí saké. A popíjela by ho s největší pravděpodobností sama, kdyby po letech nepotkala Senseie. Začnou popíjet vedle sebe, později spolu a o hodně déle jako pár, netradiční, ale pár.

„‘Láska je to hlavní,‘ říkávala.

‚Když je to velká láska, musíš se o ni starat jako o rostlinu – přihnojovat ji, chránit ji před sněhem a chladem, dělat prostě všechno, co dokážeš. Když to ale taková láska není, je rozumnější zbytečně se nenamáhat a raději ji nechat uschnout.‘“

Ačkoli spousta věcí stála proti nim, své city, které se v čase měnily, uschnout nenechali.

Nečekejte nějakou lacinou béčkovou romanci stárnoucího muže, který sbalí mladší ženu. O tom Podivuhodné počasí není ani v nejmenším. Je o úctě k druhému (a pro Japonsko tak typické úctě ke staršímu), hodnotách, citech a obavě je projevit, stereotypech, jídle a alkoholu. Spoustě jídla a spoustě alkoholu. Jestli máte rádi knihy se spádem, rychlou akcí, budete asi zklamáni. Děj plyne pomalu, bez větší akce a zároveň se toho mezi řádky odehrává tolik. Čtěte pomalu, nalijte si saké (nebo cokoli jiného) a vychutnejte atmosféru.

Moje hodnocení: 90 %

Bibliografické údaje:

Autor: Hiromi Kawakamiová

Nakladatel: Argo (2019)

Počet stran: 216

Kam dál:

Vše výše uvedené, záleží na žánru, jaký preferujete. Vzhledem k tomu, že tento týden budou vyhlášeny ceny Magnesia Litera, je Probudím se na Šibuji aktuální tip 🙂

V záloze mám Borovicové ostrovy Marion Poschmannové a Než vystydne káva Tošikazua Kawagučiho.

Co budu číst:

Vendulku Ondřeje Kundry.