Šikmý kostel, románová kronika ztraceného města, se odehrává v letech 1894 až 1921, jde o první díl zamýšlené trilogie. Karwiná, malá vesnice ležící kousek od Ostravy, nabízela pro mnohé možnost nového začátku. V dolech ležela spousta uhlí, havíři byli nabíráni ve velkém. Rozmach mohl začít.

„Svobodné čeledíny z okolních vesnic přilákala představa, že se konečně stanou svými vlastními pány, nad kterými má nadřízený moc pouze dvanáct, nikoli čtyřiadvacet hodin denně. Ženaté přivábila jistota slušného hornického platu, díky kterému nebude rodina trpět nouzí, natož hlady. A jejich manželky byly rády, že můžou zůstat doma, s klidnou duší se starat o domácnost, obdělávat zahrádku, děti řádně vychovat a nemuset si dělat starosti o peníze.“

Realita byla ale velmi často jiná. Havíři trávili hodiny tvrdou prací, prach pak mnozí z nich splachovali alkoholem a nahromaděnou frustraci si vybíjeli na ženách.

„‘Slíbili jste si před Bohem, že zůstanete spolu. To by tě tady mělo držet.‘

‚Prosím tě! A taky jsme si slíbili, že budeme jeden druhého ctít. Jenomže co dělá Anton? Buď bunčí doma u stolu s flaškou kvitu, nebo mi nadává, že jsem jalová. Minulý týden už na mě chtěl v zuřivosti vztáhnout ruku. Vzala jsem na něho pohrabáč, tak se stáhl, ale na co mám ještě čekat? Až se mu jednou neubráním? Až budu po kolonii chodit potlučená jako chuděra Pawuková?‘“

Našli se samozřejmě i šťastné páry, které si dokázaly vybudovat vysněný život. Sice plný povinností, ale relativně stabilní, zdánlivě předvídatelný. S tím, že přijde důlní neštěstí, samozřejmě nikdo nepočítal. A to v roce 1894 opravdu přišlo, po výbuchu a následném požáru zemřelo pod zemí 235 havířů. Mnoho žen ovdovělo, některé z nich přišly nejen o manžela, ale také o syna. Byly vystaveny realitě na míle vzdálené jejich dosavadnímu životu. S minimálním odškodným neměly šanci rodinu zabezpečit, malé děti musely posílat do služby, zažívaly nelidské chování zaměstnavatelů, na vybranou ale neměly.

Karin Lednická vychází ze skutečných událostí, studiem historických podkladů a hovory s pamětníky strávila stovky hodin. Na vzniklé knize je to znát. Líčí havířské bytí i život během první světové války bez jakýchkoli příkras, ukazuje nezdolnost žen i mužů, tvrdou náturu a stejně tvrdý život, možnost náhlé/tragické smrti a poté ještě tvrdší život pozůstalých. Staví proti sobě/vedle sebe osudy jednotlivců, kteří se můžou jakkoli snažit, jakkoli chtít, ale tzv. velké dějiny jim onu možnost volby nedají, ničí/mění vše, o co se roky snažili. Může to být třeba důlní neštěstí, nouze a hlad, nerovné možnosti žen a mužů, později první světová válka a následný česko-polský konflikt (autorka se cíleně soustředí na tyto dvě strany), boje o území zaniklého Rakouska-Uherska. Ukazuje realitu v koloniích, ve městě, dobu z pohledu rukama pracujících i intelektuálů se vzletnými ideály.

„‘Je mi vlastně jedno, jestli budu robit v Česku, nebo v Polsku, já prostě potřebuju mít na chleba. Rozumíte tomu? Za den vydělám dvacet korun – jak z toho mám podle vás uživit ženu a čtyři další krky? No?‘ zvedne výbojně bradu k Fridolínu Šlachtovi. ‚Včil mudrujte, vy chytry.‘“

Osud regionu odehrává na pozadí života hlavních postav – rodiny Barbory, její kamarádky Julky a Ludwika, jejich životy pevně propojuje. Každý se ke svému údělu postavil jinak, všichni se ale snažili, dělali, co mohli. Barbora vedla děti i sebe pevnou a tvrdou rukou, křivdy nezapomínala, neodpouštěla. Ludwik se spoléhal na své schopnosti, byl věrný své rodině a slibu, který dal blízkému před jeho smrtí. A Julka … Julka věřila sama v sebe, možnost (opakovaného) nového začátku, schopnost vybudovat nemyslitelné z ničeho. Pro mě nejzajímavější postava, skvěle vystavěná, zraje stránku od stránky a opakovaně dokáže překvapit.

Autorka píše o událostech, kterým zatím nebyla v české literatuře věnovaná dostatečná pozornost.  Historická fakta podává jasně a srozumitelně, jakoby jen tak mimochodem. Primárně čtete o Barboře, Julce, Františce, Barce, Ludwikovi, Julce, Tomkovi, Jurkovi, ale aby mohli být tím, kým jsou, chovat tak, jak se chovají, musí se dít to vše okolo nich. Právě to je formuje.

Výborné čtení, těším se na pokračování.

 

Moje hodnocení: 95 %

Kniha aspiruje na jednu z mých nej letošního roku. Je sice teprve únor, ale myslím, že se nepletu.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Karin Lednická

Nakladatel: Bílá vrána

Počet stran: 400

 

Více o knize najdete na stránkách autorky tady.

 

Kam dál:

Pokud bych měla hledat přirovnání, jako první mě napadly  Žítkové bohyně a Vyhnání Gerty Snirch Kateřiny Tučkové. Pokud čtete její  knihy nebo třeba knihy Jiřího Holuba, Jiřího Padevěta i Aleny Mornštajnové, Šikmý kostel byste si neměli nechat ujít. A bude také audiokniha, kterou načetla Vilma Cibulková.

 

Co budu číst:

Komiks Essex County. A po něm Ptáci se zlomenými křídly Ayșe Kulinové.