Essex County

V poslední recenzi jsem vychválila Šikmý kostel, teď to bude Essex County. Jeff Lemire, autor, vychází v komiksu z toho, co dobře zná. V kanadském Essex County se narodil, hokej hrál také. Věrně tak vykresluje atmosféru městečka a život na odlehlých farmách roztroušených daleko od sebe. Na takovém místě můžete strávit celý život, aniž byste vytáhli paty dál než za hranice okresu, nebo můžete snít o něčem větším. Třeba o hokeji. A ten (nejen :)) pro Kanaďany představuje mnohé, stejně jako pro klíčové postavy Lemireho komiksu.

Lou a Vinnie Lebeufovi zažili hokejovou pohádku i pád. Odešli do Toronta, kde se s druholigovým týmem Toronto Grizzlies dostali až do play off. Bratrskou dvojici nepojil jen hokej, ale také láska k jedné ženě. A ta je logicky rozdělila.

Vzestup a propad zažil o mnoho let později i Jimmy Lebeuf. Probojoval se do týmu Toronto Maple Leafs, dál gól a … vrátil se do Essex County, kde se potkal s Lesterem. Lester je malý kluk, kterému zemřela matka, vyrůstá u strýce, s nímž si moc nerozumí, a tak utíká do světa superhrdinů. Má masku, pláštík a zachraňuje lidstvo před invazí mimozemšťanů. A tím i sám sebe.

V Essex County žije také zdravotní sestra Anne Byrneová, jež jednotlivé příběhy propojuje. Co si čtenář nespojí sám, doplní rodokmen. Lemire jím příběhy uzavírá a přidává několik bonusů.

Hlavními tématy komiksu/grafického románu jsou samota, odcizení, staré křivdy, traumata, nepochopení a samozřejmě láska k hokeji a život ve specifických podmínkách.

„Rutina člověku tak nějak pomáhá zaplašit osamělost. Přiznávám, že ačkoliv jsem se Vince snažil pustit z hlavy, často jsem na něj myslel… Přemýšlel jsem, jestli je taky tak osamělý. Víte, existují jen dva způsoby, jak být na tomhle světě úplně sám…. buď se schováte v davu.. anebo žijete v naprosté izolaci.“

„Je to zvláštní, když jsem byl kluk, nemohl jsem se dočkat, až vypadnu z farmy… přestěhuju se do velkoměsta a budu hrát hokej. A teď jsem v tom velkoměstě byl, jenže bez hokeje… a moje mládí bylo taky fuč.

Říká se, že město se vám zažere po kůži, ale to je blbost. Město se nestane vaší součástí… to vy se stanete součástí města. Kousek po kousku vás vsakuje, rok za rokem. Až se z vás stane jen další miniaturní součástka jeho mechanismu… proudíte jeho žilami, utápíte se v jeho tepnách. A čím déle jsem zůstával, tím míň jsem se cítil ve své kůži.“

…

„Byl jsem příliš pohlcený sám sebou… tím, co jsem ztratil. Vůbec jsem si neuvědomil, že kvůli mé sobeckosti máma přišla o jednoho ze svých synů.“

Kresba je hrubá, bez nepotřebných detailů, s výraznými rysy (třeba nosy), které jednotlivé postavy spojují. Naprosto přesně vystihuje atmosféru, samota/osamocení/smutek jsou v některých stripech tak patrné, že ani obsáhlý popis by je nevystihl lépe. To stejné platí i o výrazech obličeje. Jeff Lemire si vystačil jen s černobílým provedením. Umírající/nemocné kreslí slabšími linkami, místy roztřeseně, neostře. Robusní kresba nicméně jasně dominuje, aniž by narušila melancholické ladění komiksu. Třeba hokejky klepající o led pro mě patřily k nejsilnějším scénám komiksu. A to stačilo jen KLEP KLEP KLEP.

Nemusíte mít rádi komiksy nebo hokej, ale i tak by byla škoda Essex County prošvihnout. Na své si přijdou nejen skalní fandové.

Moje hodnocení: 98 %

Bibliografické údaje:

Autor: Jeff Lemire

Překlad: Martina Knápková

Nakladatel: Paseka (2019)

Počet stran: 512

Za poskytnutí recenzního výtisku díky nakladatelství Paseka, kde se můžete podívat na ukázku.

Kam dál:

Nedávno vyšel i autorův Rváč.

Co budu číst:

Doma mám Kosmo knedlíky Craiga Thomase a nový díl Modré Crwe.