Dům s vypůjčeným výhledem je na české poměry relativně nezvyklá kniha. Většina autorů zůstává v místních reáliích, samozřejmě nic proti tomu. Naproti tomu třeba Markéta Pilátová zasazuje svoji tvorbu do oblasti Jižní Ameriky, kterou důvěrně zná. Martina Leierová zase využila své zkušenosti ze čtyřletého pobytu v Japonsku a umístila do něj děj své prvotiny Dům s vypůjčeným výhledem.

Přesně knihu zařadit je velmi těžké. Je to příběh české novinářky s netradičním jménem Zoa pohybující se v oblasti umění. Specializuje se na padělky a obchod s nimi. Když jí šéfredaktor bez vysvětlení zakáže psát o tom, co považuje za správné a na čem s jeho vědomím delší dobu pracovala, odchází. Dříve cestovala, teď chce také někam odjet, i když ví, že riskuje hodně, vztah s partnerem nevyjímaje. Dostává nečekanou nabídku od sběratele umění, který chce, aby zjistila, jestli je jeho obraz od Modiglianiho padělek.

Zoa přijímá a vydává do New Yorku. Tam se dozvídá o záhadném japonském padělateli Kintarovi. Jeho práce byly dokonalé, jen velmi obtížně rozeznatelné od originálů, obchodovaly s nimi vyhlášené galerie a točily díky nim velké peníze. Jedině on by mohl odhalit jejich původ, ale před časem zmizel a nikdo netuší, kdo/kde ve skutečnosti je. Zoa proto odlétá do Japonska a (možná) se dílem náhody setkává s malířem Tomohirem Sató, jenž by mohl být klíčem ke všemu. Je hafu, tedy Japonec jen jakoby napůl. Ctí japonské zvyklosti, žije velmi tradičně, je ale i znalý západního světa, kde nějakou dobu žil.

V knize nehledejte žádnou lacinou romanci. Je především o hledání sebe sama, pravdy, svého místa v životě. Nahlíží na tři zcela rozdílné světy. Začíná v Praze s běžnými každodenními starostmi a zaběhlou (někdy svazující) rutinou. Pokračuje přes vysokou hru uměleckých galerií začínající v New Yorku a končící u japonské jakuzy. Ukazuje také život v Japonsku, spirituální místa, město Kamakuru, bývalé hlavní město Japonska, ležící v lesích u moře, kolébku samurajské kultury vzdálenou jen 50 kilometrů od rušného Tokia.

Leierová přistoupila ke knize s velkou pokorou. Kloubí vše zmíněné, provází Zou během hledání Kintara i vnitřní harmonie, která je v tradičním Japonsku středem všeho. Otázkou zůstává, kam cesta do neznáma Zou dovedla, jestli více ztratila nebo získala, resp. jestli našla to, co opravdu hledala.

 

Moje hodnocení: 82 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Martina Leierová

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 352

 

Kam dál:

Knih se zápletkou z uměleckého světa je spousta. Před lety jsem četla Případ Raffael Iaina Pearse, moc pěkné a není to jeho jediná kniha s podobnou tematikou.

Z posledních let zkuste třeba Georgette píše otci Anne Gesthuysenové nebo První dojmy s Dobrodružství milovníka kniha Charlieho Lowetta.

Skvělý je také Nezaplatitelný Zygmunta Miłoszewského, stejně jako všechny jeho další knihy.

Múza Jessie Burtonové mě úplně nepřesvědčila. Nápad dobrý, realizace trochu pokulhávala.

 

Co budu číst:

Dál se vezu na japonské vlně a čtu Podivuhodný život osamělého pošťáka Denise Thériaulta. Nádhera.