Knihy Markéty Pilátové mají pro mě nezaměnitelnou podobu, a to nemyslím jen lokací vyprávění. Tsunami blues začíná v destinaci pro autorku netypické, ale latinskoamerická stopa a další směřování je i tam jasně patrné: hlavní hrdinka Karla hraje na trubku, její učitel Lázaro Milo pochází z Kuby a kromě hraní na trubku učí Karlu španělsky. Děj se rychle přenese z Thajska do Olomouce a pak na Kubu. Markéta Pilátová přesvědčivě popsala proměnu Karly, její tápání, strach, pocit zmaru až po vidinu nového začátku. Nejvíc na mě zapůsobila Jenůfa Topinková, nesoucí si s sebou několik tajemství, která určila její profesní i osobní život. Stejně jako třeba v Mé nejmilejší knize jsem během pointy jen zalapala do dechu, i když byla vlastně zmíněná jen mimochodem.

Tsunami blues jistě stojí za přečtení, je to kniha o ztrátě, hledání sebe sama i dalšího smyslu života a jeho směřování, někdy horším, jindy lepším. To vše platí nejen o Karle, ale i Lázarovi a Jenůfě…

Moje hodnocení: 80 %

Kam dál:
Má nejmilejší kniha
Žluté oči vedou domů
A celý život budem štastný…
Dámská jízda
Praha noir
Mise zapomnění
Když život ještě býval náš