Jestli jste už někdy zavítali na můj blog nebo Instagram, víte, že docela hodně čtu (dobře, možná o něco víc než hodně). Čtu beletrii víceméně napříč žánry, mimo mě jde prakticky jen sci-fi, fantasy a literatura nyní označovaná jako young adult. Jednu z mých tradičních cílových oblastí představuje beletristické zpracování holocaustu. Za ty roky jsem putovala napříč státy, četla jsem o Židech z Čech, Německa, Nizozemí, Polska, Turecka, severských zemí, o těch, co přežili, často se neměli kam vrátit a museli začít nový život prakticky od nuly. Seznam zemí jsem nyní doplnila o Maďarsko. V rámci jarního Velkého knižního čtvrtka jsem si koupila Můj dědeček by mě popravil, autobiografický příběh Jennifer Teegové, vnučky Amona Götha. Ten se do širšího povědomí dostal mj. díky filmu Schindlerův seznam. Pamatujete, jak Ralph Fiennes střílel v táboře po věžních? Tak to byl Amon Göth. Knihu jsem zatím jen rozečetla, ale díky ní jsem si vzpomněla na A co to má co dělat se mnou?: Zločin v březnu 1945. Příběh mé rodiny.

Knihu v první osobě vypráví maďarský novinář Sacha Batthyany, pocházející z významné maďarské rodiny. Když se z novinového článku dozvěděl, že jeho teta mohla být zapletena do hromadné vraždy sto osmdesáti židovských vězňů, začal po okolnostech hromadné vraždy pátrat. Vše se mělo stát, když teta pořádala večírek. Někteří hosté vyběhli ven z domu a bezbranné Židy, které přivezli na nádraží, zabili. Bylo tomu opravdu tak? A pokud ano, účastnila se toho jeho teta? Věděla o tom? Teta, Margit-Thyssen-Batthyanyová (na obrázku), patřila mezi nejbohatší ženy v Evropě. Byla vnučkou německého ocelového magnáta, dcerou baronky, blázen do koní, milovala lov. Její vztahy s okolím byly o hodně komplikovanější. Batthyany pod vlivem zjištěných informací začíná pochybovat o vlastní identitě, dochází na psychoterapii a dá se do pátrání, co se nejen oné noci událo. Vychází z deníku své babičky, dcery maďarského statkáře, Maritty, a Agnes, jejíž rodina na panství pracovala. Obě dívky byly svůj způsobem protipóly, dcera z bohaté rodiny a chudá dívka, Židovka, přesto se kamarádily. Vždyť proč také ne. Obě sepsaly své vzpomínky, na základě kterých bylo možné zmapovat, co vše během války i po ní prožily ony. Batthyany sledoval jejich stopy v Maďarsku, Rakousku, Švýcarsku, Osvětimi nebo třeba v sibiřském gulagu, kde byl uvěžněn jeho dědeček, manžel Maritty, v Argentině, kam po válce odešla Agnes. Nejen jemu, ale i dcerám Agnes se tak dostalo odpovědí, které jim třeba pomohou akceptovat minulost.

Ke knihám mapujícím skutečné události přistupuji s respektem i despektem zároveň. Respekt vychází z toho, že věci, o nichž čtu, se opravdu staly. Despekt je spíše z čtenářského potřebitelského pohledu, jak se mi to bude číst, jestli to nebude jen sepsání spousty informací bez přidané literární hodnoty. V tomto případě despekt jistě není na místě. Osudy všech zúčastněných by vystačily na několik samostatných knih. Batthyany nezapřel svou profesi, vše zjištěné podal uceleně a v souvilostech. Ukázal, jak věci, které se udály před lety, ovlivňují naše životy, aniž bychom si to uvědomovali.

Moje hodnocení : 81 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Sacha Batthyany

Nakladatel: Host (2016)

Počet stran: 255

 

Kam dál:

Logicky Můj dědeček by mě popravil. A když už jsme u lidí ala Amon Göthe, vzpomněla jsem si třeba na Laskavé bohyně Jonathana Littella.

 

Co budu číst dál:

Už jen pár stránek a budu mít přečteného Jidáše, asi prozatím moji nejhutnější knihu letošního roku. Pak zůstanu v Izraeli u Případu pohřešovaného (Dror Mišani).