Akvárium je jedna z knih, u kterých je zásadní oddělit obsah od zpracování, jinak by se skoro nedala číst. Ze začátku to přitom vypadá tak nenápadně. Dvanáctiletá Caitlin žije s matkou na jednom z předměstí Seattlu. Bydlí v levném domě u zkušební dráhy seattleského letiště.

„Skoro denně se někdo stěhoval – buď pryč odsud, nebo naopak sem. Byli to všelijací lidé, různých ras, věku, s dětmi nebo bezdětní. Celá tahle dlouhá ulice jeden velký motel, vystavěná jako sen pro nikoho. Neměla jsem ji ráda, protože tam vlastně nikdo nebyl doma … Cítila jsem se v bezpečí, přinejmenším ve své obří bundě. Nikdo mě neobtěžoval. Když na to teď pomyslím, nepřestává mě to udivovat. Googluju si tu ulici a vidím, že počet trestných činů tam trojnásobně překračuje americký průměr. Krádeže aut až šestinásobně. Přemýšlím, jak mě mohla máma a učitelé nechat tou ulicí den co den chodit, a cloumá se mnou vztek, který nikdy nezmizí, protože pramení z jakési prázdné, neuzavřené závratě. Točí se mi hlava ze strachu o to svoje mladší jí, ale proč? … Jak to, že neumím odpustit a zapomenout?“

Sheri, matka Caitlin, si  nic lepšího nemohla dovolit. Jediný luxus představovalo celoroční vstupné akvária. Caitlin tam na ni čekala každý den po škole, sledovala ryby a snila o tom, že bude ichtyoložka. Při pohledu na akvária si neuvědomovala, že v podobném akváriu žije také. Prostředí, ve kterém Caitlin vyrůstala, matčina logika, přístup k životu i mužům ji držel pevně v kleštích a přinutil předčasně dospět.

„Podívej, pokračovala máma. Tomuhle se u dospělých říká nepřiměřená očekávání. To znamená, že nikdy nic nedopadne tak, jak by si člověk přál. Dopadne to přesně naopak. Funguje to tak, že když budu o Steva opravdu hodně stát a budu si ho chtít vzít, uteče. Ale když o něj nebudu mít zájem, tak ho budu mít pořád u zadku a už se nezbavíme. A v tvým případě to platí dvojnásob, protože být něčí táta je mnohem náročnější než být něčí manžel. Když si budeš přát, aby byl Steve tvůj táta, tak uteče…

Smysl to nedává, to je fakt. Vítej ve světě dospělých, už brzy na vašem přijímači. Pracuju, abych mohla pracovat ještě víc. Snažím se nic nechtít, abych mohla mít vůbec něco. Hladovím, abych zhubla a víc se líbila. Snažím se žít svobodně, abych mohla být sama. A nic z toho nedává smysl.“

Zaběhlou každodenní rutinu a relativně stabilní vztah dcera-matka nabourá starší muž, který jednoho dne osloví Caitlin v akváriu. U zdánlivě náhodného setkání nezůstane, začnou se vídat pravidelně. Důvod je velmi jednoduchý, muž něco chce. A netýká se to jen Caitlin.

David Vann rozehrál rodinné drama v několika rovinách, nešetřil nikoho. Píše o starých křivdách, zodpovědnosti, zbabělosti, výchově a zradě. O tom, jak se neošetřené trauma v minulosti podepíše nejen na primární oběti, ale i na lidech dalších. Čtete a přemýšlíte o tom, jestli člověk, který vyrostl disharmonickém prostředí, ztratil pocit jistoty ve své primární rodině, může vést plnohodnotný život, navazovat vztahy, milovat a být milován. Místy velmi kruté čtení  o nepochopitelném chování, Vann svůj kritický pohled na společnost nezapřel.

„Nejhorší na dětství je to, že nevíte, že všechno zlé pomine, že čas plyne. Hrozivá chvíle prožitá v dětství zůstane viset ve vzduchu s odérem věčnosti, nesnesitelnosti.“

 

Moje hodnocení: 80 %

Ocenit je potřeba i grafiku knihy s opakujícím se motivem ryb a ilustracemi Anny-Sophie Wattsové.

 

Bibliografické údaje:

Autor: David Vann

Nakladatel: Argo (2019)

Počet stran: 232

 

Kam dál:

Zkuste Ostrov Sukkwan Davida Vanna.

Nebo také knihy Ernesta Hemingwaye, Johna Irvinga nebo Raymonda Carvera. Z českých autorů třeba Viktorie Hanišové.

Po letech se asi podívám na film Malá Miss Sunshine.

 

Co budu číst:

U rodinných dramat zůstanu, čeká mě Claytonův most Markuse Zusaka a Společenství Ann Patchettové. V plánu je také sbírka povídek A co láska? Šárky Šiškové.