Cestovat nalehko se zařadí do skupiny knížek, které ve mně vyvolaly rozporuplné pocity. Očekávání jsem neměla žádná, spíš jsem byla zvědavá. Mumínky mám ráda, ale přeci jen s nimi cílila Tove Jansssonová spíše na dětské čtenáře (i když mně se líbí stále). Později začala psát pro dospělé. V češtině nyní vyšla její první knížka Cestovat nalehko. Sbírka obsahuje 12 povídek. Motiv cesty, odjezdu, odchodu nebo změny se prolíná většinou z nich. Autorka je v nich úsporná, povídky přepisovala, text postupně opravdu odlehčovala, název sbírky je proto dokonale výstižný. Největší úspornosti dosáhla hned v povídce první, kterou tvoří pouze dopisy japonské dívky Tomico Acumi. Úcta k tradici, ke druhým a projevy citu (ale vůbec ne zbytečně sentimentálního) z ní přímo dýchají.

Témata našla Tove Janssonová velmi rozdílná. Nalehko chce cestovat na onen svět babička slavící osmdesáté narozeniny, jedenáctiletý chlapec se zvláštní zálibou přijíždějící na letní prázdniny, dědeček jedoucí na návštěvu vnuka, který se ztratí a prožije zvláštní noc, muž na výletní lodi. Nalehko se musí pohybovat i manželé, jež přežili nějakou blíže nespecifikovanou apokalypsu (jestli jsem to dobře pochopila).

Během čtení se mi pocity opravdu střídaly. Začátek v podobě dopisů japonské dívky a osmdesátin byl výborný. Sama oslavenkyně hezky navnadila svým prostým požadavkem na dárek: „Milé dítě, nekupuj mi žádný zbytečný a drahý dárek. V tomhle věku už všechno mám, navíc mám lepší vkus než většina mých potomků. Nechci po sobě zanechat moc krámů, až umřu. Vyberte jen nějaký zcela prostý dárek, který mi dáte z lásky. A nesnažte se sehnat něco uměleckého, protože to je nad vaše síly“. Neberte to :o).

Pak to ale občas drhlo. Některé povídky, zvlášť ty delší, jsem měla problém dočíst, třeba Racky nebo Smrt tělocvikáře. Vím, že povídky jsou ošemetné, na několika málo stránkách by měl autor vymyslet něco úderného, co čtenáře posadí na zadnici. Ač nerada, musím napsat, že v některých povídkách se to Tove Janssonové nepovedlo. Chyběl mi tam spád, povídky jako by jen klouzaly po povrchu, pointa nebyla úplně vypilovaná, někdy jako by chyběla. I když to mohl být záměr, vím.

Cestovat nalehko jsem dočetla před pár dny. Když jsem nyní začala psát recenzi, měla jsem problém vybavit si, o čem pár z nich bylo. To není pro knížku úplně dobrá vizitka. Tím nechci říct, že by sbírka nestála za přečtení, a úplně ji zavrhnout. Jen jestli jste fandové mumínků nebo vymazlených povídek, nemějte přehnaně velká očekávání.

 

Moje hodnocení: 67 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Tove Janssonová

Nakladatel: Orsini

Počet stran: 176

 

Kam dál:

Spočítala jsem, kolik knih jsem v poslední době nakoupila a chci si přečíst. Je to velké číslo! Dokonce hodně velké (nenapíšu ho, protože manžel blog čte, nechci, aby ho kleplo :o)). Jsou mezi nimi i povídkové sbírky, nechybí Alice Munroová nebo Poslední neděle v říjnu a jiné temné příběhy Jana Sonnergaarda. Na ty jsem zvědavá hodně.

 

Co budu číst:

Dočítám Vídeňské bratrstvo Ingara Jonhsruda. Recenze tak bude brzy :o).