Jak začít o Dopplerovi? Je úplně mimo a zároveň je to trefa do černého. Když kniha vyšla v Čechách poprvé, vůbec jsem ji nezaznamenala. Nevadí, nyní vychází v reedici a já jsem ve správném věku, kdy si knížku můžu vychutnat. Doppler je dospělý chlap, ženatý, má dvě děti. Dcera miluje Tolkiena a učí se elfsky, syn chodí do školky, miluje animované filmy a je trochu závislý na každodenním televizním dětském pohádkovém pásmu. Doppler má dobrou práci, vydělává peníze, rekonstruuje rodinný dům. Je a vždy byl pilný, plní vše, co od něj rodina nebo společnost očekává. Na Tolkiena se sice dívá s despektem a nenávidí melodie z dětských filmů, které mu bez přestání vyhrávají v hlavě, ale co se dá dělat. Jednoho dne po smrti otce se jede projet na kole do lesa a spadne. Má možná trochu otřes mozku, ale po dlouhé době ho zaplaví klid. Dětské písničky v hlavě utichnou, nevtírají se mu myšlenky na rekonstrukci ani na cokoli jiného. Je jen ticho a klid. Doppler to nenechá jen tak. Les vidí jako ideální místo, kde nemusí být pilný, nemusí plnit společenské konvence, které se mu protiví, nemusí se bavit s lidmi, které stejně nemá rád. A tak odejde do lesa a začne tam bydlet. Přemýšlí o sobě, své rodině, otci, kterého vlastně ani neznal, o tom, jak si obstarat jídlo a nízkotučné mléko. V lese ale není úplně sám, ve stanu s ním nocuje i losí mládě, jehož matku zabil, když měl hlad. Postupně se přidávají další lidé, není jich moc, ale jeden zajímavější než druhý.

Doppler je výborná kniha. Ukazuje, jak se z naprosto průměrného člověka může stát někdo jiný. Nebo se naopak stává sám sebou? Jak věci, které považujeme za důležité, takové být nemusí, jak plníme společenské čárky, aniž bychom se nad nimi více zamysleli, jak někdy neznáme ani naše nejbližší. Třeba Doppler moc neznal svého otce. Ten je ale mrtvý, už není možnost na nápravu.

Doppler jako muž/člověk mě štval a fascinoval zároveň. Asi jsem o něco sociálně zdatnější (i když extrovert rozhodně nejsem), určitě víc zodpovědná, ne tak sobecká. Rozhodně jsem víc při zemi a také mám ráda svoji komfortní zónu. Záleží na úhlu pohledu, s jakým se na důvody Dopplerova odchodu mimo civilizaci nebo spíše kousek od civilizace díváte. Rozhodnutí bylo sice jen jeho, ale ovlivnilo spoustu jiných. Jemu dětské písničky v hlavě přestaly hrát, ale co jeho ženě? Co jeho děti? V případě Dopplera také rozhodně platí, že svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda toho druhého. Moc neřeší, kam až je možné zajít, když hájí své zájmy, svou pravdu, území nebo názor. Jako sociální experiment zajímavé, jako styl života je to už o něčem jiném. Co vy na to?

Ještě něco. Doppler je vlastně dokonalé jméno. Pamatujete si na hodiny fyziky? Dopplerův jev nastává, když dochází ke změně frekvence a vlnové délky přijímaného signálu oproti vysílanému signálu :o). Přehodnocení náhledu na život, priorit, postoje změní hodně věcí, třeba i frekvenci a vlnovou délku :o)).

Moje hodnocení: 87 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Erlend Loe

Nakladatel: Kniha Zlín

Počet stran: 159 stran (e-kniha)

 

Kam dál:

V červnu vyjde druhý díl a v roce 2018 třetí. Jsem zvědavá, kam až Doppler zajde.

Do té doby si určitě přečtěte Naivní. Super. Je to o něco reálnější, méně vyhrocené.

Kousek dál od civilizace se pohybuje Lajla Rolstadová ve Vlčím ostrově. Doppler jako muž mi připomněl Jeffa z Nalehko od Clary Bensenové.

Vzpomněla jsem si také na knížku Ostuda ostudná (Joanna Kavernová). Je o ženě, která vedla spokojený život. Po smrti matky si není úplně jistá, jestli žije přesně takový život, jaký by chtěla. Ostudu jsem zatím nečetla, ale nemusela by to být špatná alternativa k Dopplerovi (abychom to genderově vyvážili :o)).

 

Co budu číst dál:

Mám české resty (Jezero a Augustin Zimmermann), nějak na ně nebyla ta správná nálada. Jezero vyhrálo Magnesii Literu, je to kniha roku, gratuluji!!! Potřebovala jsem trochu odlehčit, tak jsem sáhla po Kouzelníkově úniku z reality.