Píšu to zas a znova, české literární holky prostě umí. Umí i Jakuba Katalpa.

Viděli jste film Babel? Jeho scénář využil stejný koncept jako Jakuba Katalpa v Doupěti. Vypráví o lidech, kteří nemají nic (nebo mají jen naprosté minimum) společného, ale jejich životy se v jednom okamžiku protnou. Nemusí to být nic světoborného, jen se třeba potkají a rozejdou bez větších důsledků, vždyť zdaleka ne každé setkání musí být osudové.

Hlavní hybnou sílu Doupěte představuje Květa. Důchodkyně, vdova, matka jedné dcery, majitelka velké vily na Hanspaulce. Po smrti manžela se cítí osaměle, měla by toho tolik co říct, jen nemá komu. To ostatně neměla, ani když manžel žil. Nyní ale dává samota vyniknout všemu, co bylo dříve pečlivě skryto. S dcerou se stýká málo a jejich konverzace se vždy stočí k prodeji vily, na němž se neshodnou. Vzájemná setkání přinášejí jen rozčarování pro obě strany. Tak Květa začne budovat doupě. Místnost ve sklepě izolovanou novinami, dokonale zabezpečenou. Vyhlídla si i oběť/budoucího obyvatele doupěte/dalšího muže svého života, pošťáka Bohumila Ptáčka. Příhodné příjmení, koho jiného lapit než P/ptáčka. Konečně bude mít někoho, s kým bude (zase) sdílet svůj život. A tentokrát to bude podle jejích pravidel. Po dlouhé době se konečně cítí šťastná, pojí mu vše o sobě, vše podá tak, jak to mělo být.

Plán může nevědomky zkomplikovat Hoang Thi Anhová, Vietnamka, která neustále vysedává před obchodem své dcery a vidí přímo na Květin dům. V Praze žije již deset let. Je také vdova, obě děti se přestěhovaly do Čech, Hoang sem přijela s dcerou. Neumí česky, syn se jí odcizil, nejí už ani vietnamská jídla. Zato ona si svůj život nedokáže představit bez hovězí polévky k snídani a kandovaného zázvoru stále při ruce. Vzdala se svého života v rodné zemi, nemusí (a ani nechce) se vzdát úplně všeho. Je neustále mezi lidmi a přitom osamělá, izolovaná, ztracená a vykořeněná.

Třetí příběh vypráví o japonském páru Akiko a Hidekim. Žijí v Minneapolisu, před časem řešili svou neplodnost, nyní nádor prsu Akiko. Léčba nezabírá, Akiko postupně umírá a Hideki opakovaně selhává.

Jednotlivé příběhy se rychle střídají, některé kapitolky mají jen jednu nebo dvě věty. Jednoznačné plus pro čtenáře. Dynamika děje mně moc nedovolila knihu odložit. Květa si chytila Ptáčka, u něj se vystřídala plejáda emocí, až se rozvinul stockholmský syndrom. Vždyť co by mohlo být lepší než útulné a bezpečné doupě s all inclusive, pečující Květou a stálým přísunem knih.

Je to zvláštní, ale víc než Květa mně vadil Hideki. Jde chápat ženu, která někoho unese? Ano, nemusíte to schvalovat, ale chápat ano. Květa postupně líčí svůj život a vy únos neodsoudíte tak, jak by se dalo očekávat. Zato Hideki mě štval každou stranou víc a víc. Byl slaboch, neunesl zátěž, myslel jen na sebe a nechal Akiko ve srabu. A ještě to vše omlouval. I Květa vlastně myslela jen na sebe, ale její aktivita, činorodost, pragmatičnost a až dojemná péče o Bohumila Ptáčka u mě jednoznačně vítězily nad zbabělým Hidekim.

Doupě není kniha o únosu nebo nemoci jako takových, je o lidských vztazích, míjení, pomíjivosti, potřebě sdílení, samotě a osamění, důvěře, očekávání a zklamání. Závěr nechává Katalpa dostatečně otevřený, rozřešení nečekejte. Vždyť život (alespoň pro některé) pokračuje i dál. Náhled na vše a zhodnocení je na každém.

Moje hodnocení: 78 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Jakuba Katalpa

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 312

 

Kam dál:

Jestli jste nečetli předchozí knihu Jakuby Katalpy Němci, napravte to. Do Japonska vsadila děj své knihy také další česká autorka Martina Leierová, recenze knihy Dům s vypůjčeným výhledem bude příště.

Nyní vyšla další kniha o pošťákovi a japonských motivech – Podivuhodný život osamělého pošťáka Denise Thériaulta. Zatím jsme ji nečetla, ale mám doma. Ohlasy vypadají velmi slibně. Grafika knihy je nádherná.

 

Co budu číst:

Jdu na Před pikolou za pikolou Lindy Greenové. Budu držet linku záhadných zmizení a hledání různých motivů k páchání zločinů/činů.