Druhé díly sérií jsou vždy ošemetné. Pokud se vám líbil díl první, čekáte pecku a budete ke dvojce kritičtější než k jiným knihám. Dlouhou cestou na malou, rozzlobenou planetu odstartovala Becky Chambersová sérii Poutníci. V češtině teď vyšel díl druhý Dvě místa na slunci. A je ještě lepší než jednička!

Nečekejte žádnou zběsilou jízdu vesmírem, spíš jde o komorní příběh dvou postav – IU/umělé inteligence Poutníka po nuceném restartu Lovelace a techničky Chilli. Lovelace dostala v rozporu se všemi galaktickými zákony umělé tělo a coby IU opustila loď, pro kterou byla jako software vytvořená.

„Umělé tělo ji omezovalo. Nestačilo jí. Ale zároveň bylo samostatné. Bylo její. Nikdo ji nemohl nutit zvednout ruku nebo se projít po pokoji. V umělém těle se mohla procházet, když na to měla chuť, mohla sedět, kdy se jí zachtělo. Mohla běhat. Objímat. Tancovat.  A když si dovedla měnit vlastní kód, tak ji neomezovalo ani tělo. Ano, mělo své nedostatky, ale taky spoustu předností.“

Aby Lovelace mohla existovat, musela zaniknout její předešlá instalace Lovie, IU Poutníka. Aby se z Lovelace stala Sidra, bylo třeba naučit se fungovat v umělém těle a vypadat jako obyčejný člověk, aniž by budila nežádoucí pozornost. Základ toho všeho představovalo sebepřijetí, trochu abstraktní záležitost pro umělou inteligenci.

Děj se soustředí na dvě postavy – Lovelace/Sidru a techničku Chilli. Zajistila pro Sidru umělé tělo, poskytla jí zázemí, podporu a možnost být sama sebou  – jak jen to v rámci možností šlo. Snaží se tak uzavřít jakýsi kruh. Chilli své dětství prožila jako Jana 23. Byla jednou z mnoha Jan, dívek určených pro těžké práce, odklízení šrotu na zapadlé planetce. Spala na jednom lůžku s Janou 64, dostávala denní příděly tekutého jídla, třídila šrot a nalezené věci opravovala. A byla v tom dobrá. Budoucnost ale neměla. Dívky určitého věku vždy zmizely neznámo tam, byly nahrazeny mladšími. Jakékoli provinění dívek jejich dozorkyně Matky trestaly. Aby se Jana 23 po porušení pravidel vyhnula trestu, utekla. Přežila, protože se jí ujala Sova, IU zapomenutá na hromadě šrotu. Z Jany 23 se stala jen Jana a po mnoha letech Chilli.

Lovelace/Sidra i Jana 23/Chilli hledají své místo na slunci. Chambersová v prvním díle vystavěla svou galaxii do detailů, teď se z vesmíru vnějšího přesunula do vesmíru vnitřního dvou postav. Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu byla akční jízda party naprosto nesourodých jedinců různých ras. Ve Dvou místech na slunci je větší akce na konci, děj je vystavěn na zdánlivě nenápadných událostech – Jana neuposlechne, uteče, několik let sbírá šrot a snaží se opravit loď, aby se Sovou mohly odletět. Sidra se pere s umělým tělem, odmítá pomoc, chová se jako vzdorovitý puberťák. Chambersová se ve svých knihách zamýšlí nad důležitými věcmi – v Dlouhé cestě nad rasismem, nepřípustnou láskou, přátelstvím, ve Dvou místech jde především o rozvoj jedince, sebepřijetí, o to, co nás formuje během dětství a dospívání, a v neposlední řadě také o svobodu a objevování možností. Výborné čtení.

 

Moje hodnocení: 85 %

Hodnotím o pár symbolických procent víc než díl první, dvojka překvapila. I pokud sci-fi nečtete, Poutníků se určitě nebojte.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Becky Chambersová

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 437

 

Kam dál:

Opět jsem si vzpomněla na Marťana a Artemis Andyho Weira. Nadšené recenze na Marťana a někdy trochu rozpačité na Artemis. Jeho knihy spolu nesouvisejí, ale srovnání s Poutníky podle mě sedí – na jednotlivce zaměřený Marťan a Dvě místa na slunci a (nejen) akci v Dlouhé cestě na malou, rozzlobenou planetu a Artemis.

 

Co budu číst:

Čtu Mlýn Michala Vaněčka a je to jedno z největších knižních překvapení za hodně dlouhou dobu.