Hned na začátku musím napsat, že jsem nečetla Marťana. Nadšení okolo něj bylo příliš veliké. Většinou mi to nevadí a chci si udělat vlastní názor, ale tady mě to odradilo. V té době jsem navíc četla Kosmonauta z Čech Jaroslava Kalfaře a neměla jsem potřebu srovnávat, i když se to přímo nabízelo.

Marťan a Artemis Andyho Weira už byly vydány i v audio verzi. Recenze Artemidy vycházejí o něco hůř než ty Marťanovy, přesto/proto jsem jako první sáhla po ní. Žánrově mně obě (audio)knihy přijdou odlišné, boj o přežití kosmonauta na Marsu vs. akční sci-fi jízda přidrzlé pašeračky. Po přečtení anotace Artemidy mě napadlo srovnání s Dlouhou cestou na malou, rozzlobenu planetu Becky Chambersové. Andy Weir k osídlení Artemidy sice nepotřeboval mimozemšťany, spousta jejích obyvatel ale moc konvenční není, hlavní postava Jazz Bašarová spořádaně rozhodně nežije. Kdyby měla posádka Poutníka přibrat dalšího člena, zapadla by mezi ně dokonale.

Artemis je jediné město na Měsíci. Lidé tam stanovili pravidla benevolentnější než na Zemi, v mnohém ale dlouhodobě neudržitelná. Boj o pozice, postavení a moc představoval logický důsledek soudobého uspořádání. Mocní a bohatí nemají nikdy dost. V Artemidě ale nežijí jen oni, základní chod města zajišťují ti méně privilegovaní. Mezi ně patří také Jazz. Na Měsíci strávila většinu života, měla spoustu plánů, jak by mohla zbohatnout, ale zatím se jí to nepodařilo. Ztroskotal i plán poslední, kdy chtěla dělat průvodkyni turistů s naditými peněženkami. Vidina snadno získaných peněz se rozplynula a Jazz se musí dál živit jako kurýrka. Doručuje zásilky legální a dominuje na nelegálním trhu. Představuje jakýsi filtr, jenž umožňuje, aby určité zboží prošlo a jiné ne. V relativně bezvýchodné situaci Jazz svitne naděje. Jeden z vlivných jí udělá nabídku, jež by jí mohla radikálně změnit život. A tak začíná zběsilá jízda.

Jazz v podání Terezy Dočkalové nemá chybu. Je správně přidrzlá, rázná, (sebe)ironická, lehce sebestředná, chytrá, na jednu stranu působí nevyzrále, na straně druhé ví, co chce. V pasážích, kdy Jazz mluví o pro ni jasných věcech, čte Dočkalová se správně nadávkovaným despektem. Jazz zběsile vymýšlí strategie – jak se mít lépe, jak přežít, resp. jak nezabít spoustu Artemiďanů. Už se párkrát spálila, ale do rizika jde znova. Dočkalová to vše stíhá, hlášky typu ‚počkat‘, ,jak jako‘, ‚cože‘ byly dokonalé. Jazz jí sedla a v audioknize je to slyšet. Sama Dočkalová to potvrdila v rozhovoru: „Jazz Bašarová mi byla blízká právě svou drzostí. A tím, že její výchozí pozice v měsíčním městě je ,loser‘ ve špatných životních podmínkách, že aby se měla alespoň jakžtakž dobře, musí se dost otáčet a častěji za hranicí zákona. Troufalá, schopná holka, s arabskými kořeny, pašerák na Měsíci – připadala mi jako komiksově dokonalý prototyp hrdinky, kterou chce být v dětství každá holka, co alespoň jednou hrála s klukama fotbal a pak doma zatajila, že jí schválně zlomili malíček u nohy. Takže mě to samozřejmě bavilo ohromně.“ Trefné.

V krátkých pasážích Dočkalovou doplňuje Marek Lambora coby kamarád Jazz žijící na Zemi. Hudební předěly tvoří elektronická hudba, jež jako z jiného světa opravdu působí.

Hodně povedené, ideální oddechovka.

 

Moje hodnocení: 84 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Andy Weir

Interpreti: Tereza Dočkalová, Marek Lambora

Vydavatel: OneHotBook (2018)

Délka: 9 hodin 23 minut

 

Za poskytnutí díky OneHotBook a portálu Audiolibrix, kde si můžete poslechnout ukázku.

 

Kam dál:

Doporučení se nabízejí logicky: Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu Becky Chambersové, Marťan Andyho Weira a Kosmonaut z Čech Jaroslava Kalfaře. V hledáčku mám dlouhodobě knihy Stanisława Lema a první díl série Bobiverzum My jsme legie Dennise E. Taylora, ale zatím mě vždy něco zaujalo víc.

O dětské sérii Kepler62 asi už psát nemusím :).

 

Co budu číst:

Začala jsem číst Trosečníka sibiřského Světlany Glaserové, po ní Pod skleněným zvonem Sylvie Plathové.