Seveřani se toho nebojí, a to ani v dětských knihách. Pokud sérii Kepler62 čtete, víte, že během vesmírné cesty Timo Parvela odpravil třetinu dětské posádky, Bjørn Sortland linku udržel a v úmrtích pokračuje. V dětské knize v současném českém pojetí spíše netypické, v té severské kopírující zvyklosti literatury pro dospělé. Drsné prvky a ne zcela typický happy end doplňuje upozornění na sociální problematiku. Lidi zlikvidovali planetu, na jejich uživení pozemská produkce nestačí. Státy se potýkají s chudobou. Z velmi skromných poměrů pocházejí také Ari a Joni. Marie by mohla představovat jejich protiklad, ale vlastně je doplňuje. Oni žili v bídě, ona v luxusu, jejich matka se je snažila uživit, proto se s nimi neviděla. Mariin otec by se s dcerou mohl vidět, ale radši prodával zbraně, slogan jeho firmy Kill them all mluví sám za sebe. Marie už nechtěla být sama, a tak utekla. Dál než na Kepler62 už to nešlo.

„Já jsem taky tvoje rodina, pomyslím si, ale nahlas to neřeknu. Od všeho jsem utekla. Od zemřelé maminky. Od táty, toho šmejda, co vyrábí zbraně. Od všech válek, díky nimž jsme zbohatli. Od světa zdevastovanýho znečištěním, od všech, co hladoví a trpí. Od všech osamělých duší. Jsem jednou z hrstky lidí, kteří se mohli od všeho odpoutat a dorazit až sem, dvanáct set světelných let od Země. Stařík Livingstone, který celou expedici vymyslel, vykládal, že my děti jsme naděje a budoucnost lidstva.“

Přeživší průkopníci se dostávají do kontaktu s původními obyvateli planety Kepler62. Pojmenování mezihvězdných plachetnic Santa María, Pina a Niña je na místě. Stejně jako Kolumbus objevují neznámé, stejně jako on přinášejí nemoci, jež jsou pro jiné smrtelné (možná nejen pro ně).

Čtvrtý díl vypráví Bjørn Sortland a díky němu také Marie. Skvěle vykreslená, literárně i díky ilustracím. Její nejistota, nedůvěra v okolí i sebe sama a samota jsou jasně patrné. Už jsem to psala, ale proč to nezopakovat. Ilustrace Pasiho Pitkänena posunují text o stupínek výš, dělají z knih nezapomenutelný zážitek. Ve většině knih ilustrace děj jen doplňují, tady to neplatí, jsou rovnocenným partnerem. Už jen díky nim stojí Kepler62 za pozornost.

Moje hodnocení: 90 %

Hodnotím stejně jako první dva díly, více než díl třetí. Nekritické nadšení je zpět 🙂

 

Bibliografické údaje:

Autor: Bjørn Sortland, Timo Parvela

Ilustrace: Pasi Pitkänen

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 136

 

Kam dál:

Do konce série chybí ještě dva díly, ty vyjdou až na jaře a podzim 2019.

Do té doby zkuste třeba další knihy autorů – sérii o Elle Tima Parvely nebo Strašidelnou chůvu Tuutikki Tolonen s ilustracemi Pasiho Pitkänena (teprve vyjde).

Jestli chcete zůstat ve vesmíru, zkuste Kosmonauta z Čech Jaroslava Kalfaře, Artemis, Marťana Andyho Weira nebo knihy Stanislava Lema.

 

Co budu číst:

Čtu Na okraji Liny Bengtsdotterové. Potom to jistí Bea Uusma a její Expedice, jedna z knih, na které jsem se hodně těšila.