Gentlemana v Moskvě je třeba si pomalu vychutnat. Když čtení uspěcháte, mohli byste knihu zbytečně/neuváženě/předčasně odložit. U mě to sice byla láska na první větu, několikrát ale lehce zkoušená.  Skvělé pasáže střídaly takové, kdy jsem chtěla přestat, vždy ale šlo jen o chvilkovou záležitost. Výsledek je hodně působivý. Ve formě napsané i čtené.

Hrabě Alexandr Iljič Rostov se narodil v Petrohradu v roce 1889. Je držitelem Řádu svatého Ondřeje, člen Klubu žokejů, vedoucí honu. Je také gentlemanem, tím opravdovým. Zná všechny společenské normy a konvence, bezchybně se prezentuje, ví, jaké víno volit k jídlu, jak má mít zastřižené nehty, kdy přestat s pitím, aby nebyl nepatřičně indisponován. Jako opravdový gentleman samozřejmě nepracuje, svůj volný čas tráví diskuzemi, čtením a přemýšlením. Strávil by tak celý život, kdyby v Rusku nevyvraždili carskou rodinu a poměry se dramaticky změnily. Z horních příček společenského žebříčku se propadl na ty nejspodnější. Své rodinné sídlo musel opustit, ubytoval se v hotelu Metropol. Nejdříve dobrovolně, pak jako v místě určeném soudem. V pokoji o hodně menším, než by si kdy dovedl představit. I ten ale dokázal přeměnit k obrazu svému – fotografií ruské mírové delegace z roku 1905, lahvemi brandy, otcovými hodinami a babiččiným divadelním kukátkem. Jeho svět se smrskl pouze na prostory hotelu Metropol, na ten okolní se díval oknem o velikosti pozvánky na večeři.

„Je to ale zvláštní, přemítal hrabě, který byl nyní připraven opustit svůj někdejší příbytek. Od útlého věku se učíme dávat sbohem přátelům a rodině. Vyprovázíme rodiče a sourozence na nádraží, navštěvujeme bratrance a sestřenice, chodíme do škol, dáváme se k pluku, ženíme se a vdáváme, odjíždíme do ciziny. To všechno je součástí lidské zkušenosti … Mnohem méně pravděpodobně nás zkušenost naučí, jak dát sbohem majetku. A kdyby uspěla? Podobnou lekci bychom nejspíš neocenili. Svých nejdražších věcí si totiž nakonec ceníme víc než svých přátel. Vozíme je s sebou z místa na místo … a neustále dovolujeme, aby se plnily vzpomínkami, které je činí ještě nedocenitelnějšími.“

Hrabě Rostov se učí novým pořádkům, resp. se je snaží pochopit. Neplatí nic, na co byl zvyklý, co bral jako samozřejmé. Ale přizpůsobil se, protože „pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním“.

Je to hodně působivé čtení, resp. poslech. Amor Towles je sice Američan, ale kniha je protkaná humorem blízkým tomu britskému. Jeho hrabě Rostov glosuje události a roky, kdy se z carského Ruska stal Sovětský svaz, s nadhledem, suchým humorem. Jeho glosy a postřehy jsou trefné, moudré i úsměvné, po zasazení do historického kontextu se ale úsměv rychle vytrácí. Jedna země s mnoha podobami s (nejen) jedním gentlemanem, který se vypořádal s okolnostmi, jak jen to bylo možné.

„Naše životy, řekl, jsou plné nejistot, z nichž mnohé jsou rušivé, nebo dokonce děsivé, ale pokud vytrváme a zůstaneme laskaví a šlechetní, možná se dočkáme chvíle jasné mysli – okamžiku, v němž náhle vnímáme všechno, co se nám přihodilo, jako nevyhnutelný sled událostí a zároveň stojíme na prahu nového, lepšího života, jenž nám měl patřit od samého začátku.“

Knihu naprosto bravurně načetl Igor Bareš. Je přesně tím gentlemanem, hrabětem, aristokratem, vzdělaným a kultivovaným mužem, životním optimistou a pragmatikem, jenž se dokáže vypořádat (prakticky) se vším. I kdybyste nerozuměli slovům, Barešova interpretace je jasná. Je zapálený pro to, co hrabě považuje za správné a samozřejmé, despekt nad novými pořádky je zřejmý. Když dochází k jakési akceptaci situace, přechází do sdělného tónu a jasně patrným odstupem. Na správných místech je Bareš žoviální, požitkářský, vychutnává jídlo i pití, zcela plynule přechází do tónu ironického, v pasážích popisných čte o něco rychleji.

Hudební předěly jsou vhodně zvolené. Nechybí typické ruské motivy, nejčastěji ale hudba působí jakoby dutě, jako byste se nemohli dostat z bubliny, byli pod vodou, což naprosto koresponduje s textem. Hrabě rezonoval se spoustou věcí, s novými pořádky ale ne.

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Amor Towles

Nakladatel: Vyšehrad (2018)

Počet stran: 464

 

Vydavatel: OneHotBook (2018)

Interpreti: Igor Bareš, Vladislav Beneš, Daniel Bambas

Délka: 18 hodin 38 minut

 

Za poskytnutí audioknihy díky OneHotBook a portálu Audiolibrix, kde si můžete poslechnout ukázky.

 

Co číst/poslouchat dál:

Během poslechu jsem si opakovaně vzpomněla na Himmlerovu kuchařku Franz-Oliviera Giesberta. Napadl mě také Fitzgeraldův Velký Gatsby nebo Když život ještě býval náš Marian Izaguirre.

V češtině byla vydaná i další Towlesova kniha Pravidla zdvořilosti, tam bude asociace s Velkým Gatsbym na místě ještě víc.

 

Co budu poslouchat:

My proti vám Fredrika Backmana.