Napsat recenzi na Houbařku představuje celkem výzvu. Kniha je výborná, rozhodně patří mezi ty, které stojí za přečtení. Problém je, jak ji vychválit a nalákat, aniž bych prozradila něco důležitého. Během čtení pozvolna odkrýváte jednotlivé střípky, až je možné jen jediné vyústění. Když mi docházelo, kam autorka míří, říkala jsem si ne, ne, tohle ne. A ono jo. Teď je řada na vás.

Sára je mladá žena žijící už sedm let v osamělé rozpadající se chalupě na Šumavě. Společnost lidí nepotřebuje a nechce. Přitom dříve bylo (téměř) všechno jinak. Žila v úplné rodině, z pohledu zevního pozorovatele jí nemohlo nic chybět. Vážený, vysoce postavený a respektovaný otec, reprezentativní matka, dva bratři, dokonalý domov a zázemí se vším servisem. Nechyběl ani společně trávený čas, kdy se na Šumavě táta měnil z profesora v opravdového a obyčejného tátu. Natáhl si na sebe vytahané oblečení, obul staré boty a vyrážel do lesa na houby. Sára, Sisi, jak jí doma říkali, chodila s ním. Ne, že by byla takový nadšenec do hub, ale byl to čas, kdy mohla být s ním a ne s bratry, pro které nikdy nebyla dost dobrá. Mohla tátovi ukázat, co umí, co se naučila jen kvůli němu. Pečlivě vystavěný obrázek dokonalé rodiny se po úrazu matky ale začal hroutit a odkryl jen to nejhorší.

Musím vyseknout poklonu Viktorii Hanišové za koncept knihy. Houbu použila v několika rovinách. Kniha zdaleka není jen o jejich sběru a osamělé houbařce. Každá houba z něčeho vyrůstá. I navenek krásný exemplář může mít pěkně shnilé nebo červy prolezlé podhoubí a je jen otázka času, když se červy prožerou i dál.

Kniha vypráví o zradě, ublížení v té nejhorší podobě, o tom, jak je těžké se s něčím takovým se vyrovnat, jak začít věřit sobě i okolí. Sára odešla na samotu, kde nebyla s ničím konfrontována. V jejím pojetí tak nemohla nikoho zklamat (rodinu? přítele? zaměstnavatele? okolí? sebe?) a opakovaně selhat. Houby jí umožnily únik, ale zároveň ji k prožitému traumatu připoutaly, ačkoli si to v danou chvíli neuvědomovala. Když jí ale zemřela matka, podhoubí se hnulo a dosavadní stav už nebyl udržitelný.

 

Moje hodnocení: 90 %

Dávám o pár procent méně než Do tmy Anny Bolavé. Srovnání těchto dvou knih se přímo nabízí, těsně u mě vyhrála Anna Bolavá.

 

Ukázku si můžete přečíst tady.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Viktorie Hanišová

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 309

 

Kam dál:

Jistě už zmíněné Do tmy Anny Bolavé. Chybu neuděláte ani s její druhou knihou Ke dnu. Víte, že Anna Bolavá je pseudonym? K tvorbě naprosto dokonale vybraný.

Když už jsme u těch samotářů, v rámci Velkého knižního čtvrtka vyšlo Raději zešílet v divočině: Setkání se šumavskými samotáři Aleše Palána s fotografiemi Jana Šibíka.

 

Co budu číst:

Pokračovala jsem s českou tvorbou a přečetla Sestru smrt Daniela Petra a bylo to docela zklamání. O tom příště.

Na thrillery nebo detektivky jsem v poslední době neměla úplně šťastnou ruku, v záloze mám Jepici Jamese Hazela nebo knihy B.A. Paris.

Teď ale měním žánr a jdu na novou českou absyntovku Srdcový král Hanny Krall.

Brzy také doplním rest a přečtu i Anežku Viktorie Hanišové.