Když moje dcera cokoli chce (sladkost, dárek, knížku, říct, jak se měla ve školce), říká, že má důležitou zprávu. Já mám teď také jednu: Anna Bolavá nezklamala. Do tmy mě tak namlsalo, že jsem prakticky ihned po dočtení sáhla po Ke dnu. Byla jsem zvědavá, jestli vysoko nasazenou laťku autorka udržela. Bylo to trochu jako na houpačce, udržela, neudržela, až ke konečnému udržela!!!

Jestli vás k přečtení Do tmy lákají tajemství sběratelky bylin Anny, chcete zjistit, jak to s ní opravdu bylo, mohli byste být zklamáni. O Anně to není ani trochu, ale vůbec to nevadí. Děj sice zůstává v jejím okolí, setkáte se s některými, které znáte z Do tmy, přibude také spousta nováčků. Právě to mi ze začátku čtení komplikovalo, do hledáčku se dostalo hodně postav, hlavně žen. Milada s dcerou Aničkou, Miluška, Hana Strnadová s matkou, Marek Diviš a jeho zesnulá manželka, učitelka Martina Jančaříková, novinář Petr Málek… Zatímco Do tmy šlo hodně do hloubky, pečlivě sledovalo jednu postavu, Ke dnu jde spíše do šířky, ploché ale jistě není, číší z něj stejná preciznost jako z knížky první. Jestli můžu radit, čtete pomalu a pozorně. Anna Bolavá v krátkých pasážích přeskakuje z jedné postavy na druhou, na třetí, na čtvrtou a pak zase zpátky. Každý detail je přitom důležitý, nic není napsané zbytečně, vše do sebe na několika posledních stránkách zapadá.

Děj se točí okolo nálezu mrtvoly manželky místního lékaře Marka Diviše (jojo, ten, který se v Do tmy točil okolo Milušky), ale detektivka to není. Spíš pečlivě vystavěná mozaika o lidech, jež mají s nálezem těla více či méně něco do činění. Ke dnu mě během čtení trochu zvrhle přitahovalo. Některé postavy dostávají docela naloženo, čtete a tušíte, že to tohle prostě dobré nebude, opravdu nezadržitelně padají ke dnu. Nejradši byste knihu zahodili do kouta, ale nejde to, musíte číst dál. V prostřední pasáži mi přišlo, že děj už autorka nemůže ukočírovat. Postav bylo hodně, říkala jsem si, že bude škoda, pokud vše sklouzne jen k popisu událostí z pohledu všech zúčastněných bez nějakého hlubšího významu, ale spletla jsem se. Naštěstí. Od první stránky má Anna Bolavá vše promyšlené a vypilované, pointa je výborná a bolavá (lepší příjmení autorka prostě mít nemůže).

Závěr je konkrétnější než u Do tmy, ale i tak zůstalo hodně věcí, na které by bylo možné navázat. To ale ani v nejmenším neubírá zážitek z knihy, spíš je to příslib dalšího pokračování. Prosím!

Poslední dvě poznámky úplně pod čarou. Hodně lidí se mě po dočtení Vegetariánky ptalo, jestli budu jíst maso i dál. Han Kang mi chuť na maso nezvala ani v nejmenším, Vegetariánka je úplně o něčem jiném, zato Anna Bolavá mi lehce znechutila kuřata. Líčení práce v závodě na jejich zpracování je opravdu realistické. A taky asi nebudu chvíli číst noviny, Petr Málek je fakt borec :o(.

Moc oceňuji i obálku. Ten hřeben! Paráda, pochopíte na konci…

Moje hodnocení: 90 %

 

Kam dál:

Štafeta českých běžkyň v čele se Zuzanou Hejnovou si říká rychlý holky. Já musím říct, že český holky autorky válí úplně stejně. Hana Mornštajnová, Markéta Pilárová, Binca Bellová, Kateřina Tučková… s čímkoli od nich nemůžete udělat chybu.

 

Co budu číst:

Psaní o knihách se mi začalo ošklivě vymykat z rukou :o). Vždycky jsem četla hodně, ale teď ČTU a je to paráda. Čeká mě Mischling, Rekviem za Pluto, Mladá nevěsta, Případ pohřešovaného, Augustin Zimmermann, Jezero, Loutkář, Ten, co stojí v koutě… A k tomu seznam, co vše si chci koupit, v první řadě Mrzouta Tuomase Kyröa.

Po dočtení Ke dnu jsem sáhla po Třikrát za svítání Alessandra Baricca a dobře jsem udělala. O tom si přečtete příště.