Nechala jsem se zlákat nadšením okolo Vegetariánky. Podle anotace jsem myslela, že půjde o úplně něco jiného. Četli jste anotaci? Pokud ne, co byste čekali po větě: „Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok.“ Že půjde o jídlo a hájení alternativního postoje? O výměnu názorů zastánců i odpůrců vegetariánství? Chyba lávky!

Jonghje se zdál sen a na jeho základě přestala jíst maso. Nevím, jestli se vzepřela manželovi, spíše se pomalu uzavřela do svého světa, kde nepotřebovala ani jeho, ani nikoho jiného. Přestala nejen jíst maso, přestala ale také dodržovat nebo ctít společenské konvence, které jsou v Koreji o něco striktnější nebo specifičtější, než jsme zvyklí. Nikomu nic nevysvětlovala, nikoho se nesnažila přesvědčit. Měla noční můry, nemoha spát, hubla, komunikovat s ní nebo alespoň ji pochopit bylo stále obtížnější. Rezignovala na spoustu věcí, něčeho se ale držela až s nevídanou silou a přesvědčením, ač to bylo jakkoli zvláštní a mimo chápání ostatních.

Autorka nabízí na Jonghje více pohledů. Začíná manžel, pokračuje švagr, manžel sestry, končí její sestra Inhje. Ta se od Jonghje neodvrátila, chtěla jí být oporou, i když měla asi největší důvod ji opustit. Nešlo jen o otázku hanby, kterou argumentovali ostatní. Rozuměla jí více než ostatní, protože se dostala do podobné situace. Ne, nepřestala jíst maso, nestala se vegetariánkou. Ono totiž vegetariánství není v knize to nejdůležitější, mohlo by se jednat o cokoli jiného. Kniha je hlavně o dvou ženách, které jen vzorně plnily očekávání své rodiny, až se v nich něco zlomilo. Jedna neměla co ztratit, tak ztratila úplně vše, druhá měla pro co žít, její situace proto byla o hodně snazší i komplikovanější. Záleží na tom, jak se na vše podíváte.

Vegetariánku si přečtěte, jen nečekejte anti kampaň na maso. Jde spíš o zamyšlení nad životem, rodinou, partnerstvím, našimi postoji a opoře námi poskytované či nám dávané, to vše zasazené do úplně jiného kulturního prostředí. Knížka vás překvapí. Mně přišly třeba pasáže se švagrem neuvěřitelné, totálně mimo, ale cokoli jiného by tam tak nesedělo. Nezapomeňte také na doslov. Dozvíte se v něm, jak je možné, že knížka vydaná v roce 2007 v Koreji prakticky zapadla. S odstupem let ale byla objevena naprosto neznámou studentkou korejštiny a senzace byla na světě. Aneb kterak od skoro propadáku k ocenění Man Booker International :o).

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Han Kang

Nakladatelství: Odeon (2017)

Počet stran: 208

 

Kam dál:

Zkuste třeba Dopplera Erlenda Loea, vychází teď v novém vydání. Nebo Vlčí ostrov Lajly Rolstadové. Jak to vypadá, jsem zase zpátky na severu :o)), alespoň s tipy.

 

Co budu číst dál:

Přemýšlím, přemýšlím. Mám několik želízek v ohni. Kniha Můj dědeček by mě popravil (Jennifer Teegeová, Nikola Sellmairová) mně připomněla A co má co dělat se mnou? (Sascha Bathyany). V záloze stále čeká Múza a Kouzelníkův únik z reality. Tento týden navíc vychází Magický průvodce městem pod pahorkem (Pasi Ilmari Jääskeläinen – to jméno píšu tak často, že se už ani nemusím dívat na tahák :o)). Nebo se naladím na Dopplera knihou stejného autora Naivní. Super.