Jak to pak vypadá, na severu Evropy je rizikové skoro všechno. Vraždí se tam na každém rohu a na tisíc a jeden možných způsobů, magické věci střídají věci podivné, ztrácejí se důchodci i děti, ve městech a v přírodě se pohybují upíři nebo trollové. Bezpečné nejsou ani docela běžné věci, jako je třeba jízda na kole nebo běhání v lese. Z kola můžete spadnout jako Doppler, praštit se do hlavy a začít žít lehce alternativně. Sice v lese, ale se stálou potřebou nízkotučného mléka a Bongem v zádech. Můžete také potkat jinotvorku, která po vás bude chtít, abyste jí pomohli natrhat sedmero květin. Neodmítněte!!! Ani běhání není bez rizika. Krvavými puchýři to začíná, ztrátou v lese bez mobilního signálu končí. To se stalo Roarovi, dánskému čtyřicátníkovi. Měl smůlu, chtěl začít běhat, koupil si boty, ale každou jiné velikosti, přesto vyběhl a krátce poté se ztratil. Měl i štěstí, ve stejném lese a čase se ztratila ještě jedna žena, Vejmandová.

Společně najdou provizorní úkryt, dělí se o žvýkačky a pijí vodu, která pitná rozhodně není. A žena vypráví o sobě. Je jí 38 let, má nevlastního syna a je trochu ztracená. Nejen aktuálně v lese, ale i v životě obecně.

Helle Helle píše o ženách, ale jistě nejen pro ženy. Její hrdinky jsou často osamělé, nemají potřebu se svěřovat. Až do doby, kdy se dostanou do nějaké mezní situace, třeba se ztratí v lese :). Na její styl jsem si musela několik stran zvykat. Vše, co se o ní píše, že je minimalistická, že nepíše o pocitech, je pravda. Ze začátku mi to nesedělo, přišlo mi to hodně povrchní, nedopracované, ale není tomu tak. Povrchní je kniha pouze na první pohled. Hloubku má, záleží na vás, co vše v ní budete hledat, jak moc o ní budete přemýšlet. U Helle Helle rozhodně platí, že méně někdy znamená více. Čím méně je v knize řečeno, resp. co vše zůstává nevyřčeno, tím více zůstává na čtenáři.

V jednom rozhovoru Helle Helle řekla, že „za každou věcí, která je povrchní, musí být naprosto přesný pocit života. Musí to být něco, co má pro vyprávění zásadní význam. A existují banality, které jsou zatraceně významné.“  V Jestli chceš najdete takových rádoby banalit spoustu, je to kniha o obyčejných lidech, zpracování ale obyčejné nebo nezajímavé není (alespoň tedy podle mě).

Za pozornost stojí i konec knihy, který koncem vlastně není. Děj by mohl pokračovat dál, ale kde Helle Helle končí, vy můžete začít. Jak to asi bude pokračovat dál? Vymotají se z lesa? Vrátí se ke svým životům nebo v lese našli začátek něčeho nového? A to nové bude pro oba společné nebo si půjdou oba vlastní cestou?

Tvorba Helle Helle má nápad, je svá, její styl je nezaměnitelný. U ní rozhodně platí, že kvalitní příběh nedělá spousta stránek nebo dech beroucí hlavní hrdina. Naopak, vždyť i průměrní a na první pohled nezajímaví lidé žijí hodně zajímavé životy.

Moje hodnocení: 81 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Helle Helle

Nakladatel: Paseka (2016)

Počet stran: 120

 

Kam dál:

Helle Helle vyšla nyní novinka Tohle jsem měla napsat v přítomném čase. Mám koupenou, brzy na ni jistě přijde řada, ale nechce se mi ji číst hned po Jestli chceš. Trocha kontrastu nezaškodí.

 

Co budu číst:

Dočítám Ku-klux-klan. Tady bydlí láska. Na něj logicky pěkně naváže Berlín 1936. Na ten jsem zvědavá hodně.