To, že mám ráda severské knihy, říkám/píšu stále a všude. Všechno začalo Stiegem Larssonem a jeho Miléniem. Na mě zapůsobilo jako zjevení. Neotřelá ústřední dvojice Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salanderové, drsné vraždy, vysoká hra mocných a v systému naprosto ztracený jedinec. Velmi podobný dojem ve mně zanechal seriál Most, Sagu Norenovou z policie Malmö považuji za jednu z nejlépe vystavěných postav daného žánru, resp. celý seriál řadím k tomu nejlepšímu. Mozaika ze začátku zdánlivě nesouvisejících střípků se spoustou postav. V prvních dílech netušíte, kam vás děj zavede. Most předčil očekávání a ta byla po seriálu Zločin vysoká, tj. po seriálu, na jehož scénáři se podílel právě Søren Sveistrup, autor Kaštánka. Ve svém knižním debutu původní profesi nezapřel. Krátké kapitolky připomínající filmové scény, prolínání přítomnosti s minulostí, dynamicky vystavěný děj. Je potřeba dávat pozor na detaily, nevíte, co vše může být důležité. Obrátky roztáčí naplno, když se najde první tělo, zohavená mladá žena a blízko ní postavička z kaštanů. U jednoho úmrtí dlouho nezůstane. Sveistrupovy vraždy jsou drsné, brutální, nic pro citlivky. Násilí ale není bezúčelné, ke konceptu knihy a atmosféře sedí dokonale.

Velmi slibně působí hned od začátku hlavní dvojice policistů. Neznají se, oťukávají se v přímém přenosu před čtenářem. Thulinová – výkonná, svá, matka vychovávající sama dceru, v osobním životě lehce tápající, v životě profesním stojící pevně na zemi, jdoucí si za svým. Dosavadní působiště, oddělení násilných trestných činů, pro ni představuje odrazový můstek pro další kariéru. Vraždy, které spojují panáčci z kaštanů, by tak mohly být jejím posledním případem.

„Podívá se na tu drobnou postavičku, která před ním stojí. Kolik jí může být? Dvacet devět, třicet, tak nějak? Malé cizokrajné pískle, které na moc nevypadá, ale Nylander si pořád jasně vybavuje, jak ji sám podcenil, než se poučil. Při hodnocení svých lidí si vyšetřovatele z oddělení nedávno rozdělil na skupiny A a B a Thulinová byla navzdory svému věku jedno z prvních jmen, jež si poznamenal do skupiny A, kolem které by se mělo konsolidovat celé oddělení … Nebyl žádný přívrženec žen mezi vyšetřovateli a její nepřístupné vystupování se ubíralo špatným směrem, ale byla inteligentnější než většina ostatních a expedovala své případy takovým tempem, že vedle ní zkušení vyšetřovatelé vypadali jako by se nemohli hnout z místa.“

Vedle ní/spolu s ní Hess, bývalý styčný důstojník vyslaný do Haagu, kterého náhle propustili a poslali zpět do Kodaně.

„Stál nedaleko auta a kouřil cigaretu. Byl vysoký a držel se zpříma, ale působil i trochu žalostný dojmem. Nějak zvlášť hovorný nebyl … Odhadovala ho na něco mezi sedmatřiceti a jednačtyřiceti a se svou napůl sešlou chlapeckou vizáží jí připomínal nějakého herce, ale nedokázala si vybavit kterého. Na ruce měl prstýnek, možná snubní, ale instinkt jí napovídal, že je dávno rozvedený nebo přinejmenším na nejlepší cestě, aby tak dopadl.“

Oba mají spoustu nedořešených věcí, ale velmi oceňuji, že se Sveistrup vyvaroval současnému klišé v podobě závislosti na čemkoli. Thulinová ani Hess netrpí depresemi, neužívají anxiolytika, antidepresiva. Paráda.

Vyšetřování vražd se komplikuje díky otisku prstu na kaštanových panáčcích patřícímu unesené dívce. Její případ je ale již uzavřený. Do hry tak vstupuje rodina političky Rosy Hartugové, která se snaží najít/udržet křehkou rovnováhu/nebo alespoň její zdání po dceřině zmizení.

Motiv vražd není těžké odhalit, zohavení těl jsou dost výmluvná, typické severské směřování do sociální problematiky je v tu chvíli logické. V polovině knihy jsem si myslela, že je hotovo, že jsem to rozlouskla. Ale ono ne, Sveistrup jde o hodně dál. Vrah byl pro mě překvapení, to mi vždycky udělá radost.

Moje hodnocení: 91 %

Bibliografické údaje:

Autor: Søren Sveistrup

Nakladatel: Kniha Zlín (2019)

Počet stran: 464

Kam dál:

Pokud jste neviděli seriály Zločin a Most, neváhejte, pro příznivce žánru něco jako základní vzdělání :).

Únos dítěte je zpracovaný třeba v Někdo blízký Cary Hunterové, Před pikolou za pikolou Lindy Greenové nebo Nechtěných Kristiny Ohlssonové.

Tipem by také mohly být knihy Yrsy Sigurðardóttirové (recenze audioknihy DNA brzy, mám poslechnuto, během čtení jsem si na ni několikrát vzpomněla) nebo také Smečka Kataríny Holetzové.

Brzy vyjde Našeptávač (The Whisper Man) Alexe Northa. Měla jsem možnost přečíst si ho ještě před vydáním. Také se točí okolo únosu dětí, ale úplně nadšená jsem z něj nebyla, byl celkem předvídatelný.

 

Co budu číst:

Dočetla jsem komiks Útěk z Kůstkova Jeffa Smitha, teď zkusím Ms. Marvel (Ne)normální G. Willow Wilsonové a Adriana Alphony.

Pak bych to viděla na Rekonstrukci Viktorie Hanišové.

Z thrillerů mám v plánu Beze svědků Lisy Jewellové a Nekompromisně Ivy Procházkové.