Poslední dobou mám(e) šťastnou ruku na knížky. Kluci netančej! jsem vybírala cíleně. Dcera nastoupila do první třídy, princezny a čistě pohádkové motivy střídám s tématy vážnějšími, resp. těmi zasazenými do prostředí, ve kterém se nově pohybuje.  

Jedenáctiletý Tomáš miluje balet. Chodí na něj od útlého dětství. Ve škole se mu to dařilo velmi dlouho tajit, nakonec to ale samozřejmě prasklo. A Tomáš se stal terčem posměchu.

„O přestávkách se musel mizet na chodbu nebo do šaten, protože s klukama se ve třídě nedalo vydržet. V hodinách se kolem mě pochechtávali. I holky se hihňaly. Mizely mi sešity. Když se znovu objevily, byly ta sprostý nápisy a růžový vobrázky. Když sem se šel jednou převlíkat na tělák, v tašce sem našel místo svého černýho trika takový růžový s volánkama. Žádný jiný tam nebylo. Někdo mi ho musel vyměnit. Místo tepláků sem tam měl něčí sukni. Taky růžovou. Takže sem na tělák nešel. Takže mám další nevomluvenou hodinu. … Přitom sem nejrychlejší ve třídě a vyhrávám v běhu i ve šplhu a samozřejmě ve skoku, to na mě nemaj ani kluci z devítky … Jako ‚ten baleťák‘ prostě nemám šanci. Kluci mě nechtěj do týmu při vybice, nutěj mě hrát s holkama.

‚Di si rači někam dělat tu svoji zumbu, Tomislavo!‘“

Dějem provází nejen Tom, ale i Kristýnka, dívka, se kterou tancuje, jeho první láska. Olga Stehlíková, autorka, v knize pracuje s genderovými stereotypy, dívá se na ně pohledem chlapeckým i dívčím. Ukazuje izolaci dítěte, které se stane terčem posměchu/šikany, jeho pocit izolace, samoty, často chybné vyhodnocení situace, obavu nebo neschopnost říci si o pomoc. Obě děti mají odlišné zázemí, Kristýnka žije s oběma rodiči, ti ale o balet a její ambice nemají zájem, nedovedou plně docenit, jak důležitý je pro jejich dceru tanec. Tomáš má jen mamku, bývalou primabalerínu, která autonehoda zničila velmi slibnou kariéru.

Ústřední dvojici velmi zdatně sekunduje Péťa, druhý chlapec v baletním souboru. Ten kromě tance rád šije, vyzná se v módě, obecně má přehled a cit pro tzv. holčičí věci. Pro to čelí posměchu své třídě už dlouho, nicméně si s tím umí velmi efektivně poradit.

Kniha má velmi povedenou grafiku. Text doprovází černobílé ilustrace. Kromě obrázků i hlava Tomáše nebo Kristýnky na začátku každé kapitoly, hned je tak jasné, jaké dítě vypráví. To je také jasně patrné i z textu. Tomášovy pasáže jsou nespisovné (s čímž jsem měla trochu problém, ale dětský čtenář se asi bude snadněji identifikovat), čeština Kristýnky se té spisovné blíží znatelně víc.

 

Hodnocení dcery: Ty děti byly na něj hodně zlý. A to se nemá. Chudák Tom. A Kristýnka je moc krásná. Péťa je srandovní.

Moje hodnocení: Jak jsem psala opakovaně, mám moc ráda knihy, které dají nějaký rámec, s nímž se dá pracovat. Kluci netančej! je přesně ten typ knihy. Teoretizování o šikaně, strachu se svěřit dospělým a dalších negativních pocitech se díky Tomášovi mění na konkrétní problém konkrétního dítěte. Jako každý rodič doufám, že se dcera s něčím takovým nesetká, ale je potřeba, aby věděla, že se takové věci dějí. A taky, že není potřeba jít s davem. Že striktně holčičí a klučičí dělení věcí není potřeba.

Nakladatelství doporučuje dětem ve věku 10-14 let. Já bych věkovou hranici bez problémů snížila. V primární prevenci může velmi pěkně posloužit a je plně srozumitelná i čtenářům mladším.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Olga Stehlíková

Ilustrace: Lukáš Fibrich

Nakladatel: Portál (2019)

Počet stran: 136

 

Ukázku z knihy si můžete přečíst tady.

 

Co budeme číst:

Kiko a tajemství papírového motýla Markéty Pilátové.