Knihy Markéty Pilátové čtu už hodně dlouho. Mají pro mě nezaměnitelný styl. Pilátová studovala hispanistiku v Olomouci, Mexiku a ve Španělsku. Jak sama říká ‚trajdala se po světě a nikde se dlouho nezdržela… po návratu do Olomouce šest učila na Filozofické fakultě v Olomouci španělštinu. Když se jí stýskalo po světě, přednášela ve španělské Granadě na katedře slavistiky. Poznala také české komunity v Latinské Americe a učí česky krajany v Brazílii a Argentině.‘

Zkušenosti s dlouhodobým pobytem v zahraničí se otiskují do její tvorby pro dospělé i děti. Výjimkou není ani malý skřítek Papírový Pepíno. Papíroví Pepínové pocházejí z Japonska. Jsou hodní a svým papírovým způsobem se snaží pomáhat. Umí vytvořit papírové skládačky origami a užít je často hodně překvapujícím způsobem. Pepínové se narodí vždy tam, kde je někdo hodný a miluje papír. Nejdřív jsou neviditelní, viditelnými se stávají, když vyrostou (do své skřítkovské velikosti). Pak začínají cestovat, mají rádi dobrodružství a chtějí objevovat nové věci.

Pepíno z knížky se narodil u hodné paní Mrzenové, majitelky papírnictví. Když zemřela, zůstal na všechno pan Mrzena sám. Jméno má vybrané skvěle, je to mrzout jako vyšitý. Pepínovi nechce dát papír, aby se jím najedl, a tak Pepíno vyráží do světa. Nejdřív k moři, které paní Mrzenová milovala, ale znala jen z katalogů cestovních kanceláří. Než se vrátí domů, vezme to i přes Norsko. Na svých cestách pomůže skákajícímu koni, kolibříkovi, ptákům zavřeným v klecích, labuti a nakonec i panu Mrzenovi, který není tak nepříjemný, jak by se mohlo zdát.

Každému, komu pomůže, postaví origami. Na konci jednotlivých kapitol je nakreslený návod, jak si skládačku můžete vytvořit sami. Jsem hodně nešikovná, ale většinu jsem zvládla. Nicméně přiznávám, že koníka jsem zatím nedala 🙂

Markéta Pilátová příběh skvěle vystavěla. Kapitoly na sebe navazují, nejde o jen o soubor povídek s jedním společným prvkem. Děj posouvá dál, ale vypráví samostatné příběhy. Vůbec tak nevadí, když čtení přerušíte a budete skládat. Dítě linku neztratí. Dojemný je Pepínův návrat k panu Mrzenovi a záchrana (nejen) jeho srdce. Text doplňují ilustrace Daniela Michalíka. Dotvářejí magickou, někdy až snovou atmosféru knihy, barevně oddělují kapitoly i vedou při vytváření origami. S dítětem si tak budete nejen číst, ale i tvořit. Nebo jako v mém případě se o to snažit 🙂

Na ukázku z knížky se můžete podívat tady.

Moje hodnocení: 85 %

Komentář dcery: Mamko, ty asi nejsi moc šikovná. Pepínovi to trvá chvilku a ty mi ničíš papíry…  🙂

 

Bibliografické údaje:

Autor: Markéta Pilátová

Ilustrace: Daniel Michalík

Nakladatel: Meander (2017)

Počet stran: 64

 

Kam dál:

Spolupráce Markéty Pilátové a Daniela Michalíka není žádnou novinkou. Zkuste třeba Kiko a papírového motýla, Kiko a tulipán nebo Gorilího tátu.

Až dítě uložíte, chybu s neuděláte s knihami Žluté oči vedou domů, Má nejmilejší kniha nebo Tsunami blues. A nezapomeňte ani na autorčiny povídky, například Neboj, tati ve sbírce A celý život budem šťastný.

 

Co budu číst dál:

Dočetla jsem Houbařku Viktorie Hanišové, o ní příště. Teď pokračuji s Ďáblovým spárem Lary Dearmanové. Je přirovnávaná ke knihám Petera Maye. Jsem v necelé třetině, ale zatím to srovnání trochu pokulhává. Uvidíme.