Marokánka mě hodně překvapila. Myslela jsem si, že půjde o knihu ve stylu Eleny Ferrante, ale ono ne. Marokánka je o hodně temnější, správný zpočátku nenápadný psychothriller, který nepotřebuje litry krve, aby vytvořil mrazivou atmosféru, i když se převážně odehrává v rozpáleném Tangeru.

Alice a Lucy se seznámily na univerzitě, kde bydlely na jednom pokoji. Alice pochází z bohaté rodiny vyšší třídy, Lucy se o vše, co má i nemá, musela bít sama. Alice je křehká, po úmrtí rodičů se potýká s úzkostnými stavy a pocitem viny. Přítelkyně, která jí rozumí, pro ni představuje nečekaný luxus. Sdílejí spolu nejen pokoj na koleji, ale i plány do budoucna. Chtějí cestovat, objevovat neznámé a nechat minulost za sebou. Jenže pak Alice potká Toma a vše se začne měnit a na povrch vyplouvají věci dříve dobře skrývané.

„Zpočátku mi naše blízkost připadala vzrušující, ale postupem času jsem stále víc nabývala dojmu, že Lucy pouze vstřebává informace o mně, ale o sobě mi nikdy nic neřekne. Nejdřív jsem to přičítala ostýchavosti a byla jsem přesvědčená, že stejně jako já jednoduše není zvyklá na tak těsné soužití s někým jiným … Často jsem si říkala, že city, které chovám k Lucy, jsou podobné: prudší než běžné přátelství, s mocí mě udolat, a dost možná i zničit. Občas jsem měla pocit, jako bych nechtěla být ani tak s ní, jako spíš jí. Ty dvě tendence byly tak intenzivní a tak protichůdné, a přesto splývaly a prolínaly se, až jsem nebyla schopná jednu od druhé odlišit … Zažila jsem i dny, kdy jsem se od ní nechtěla hnout, kdy jsem cítila, že celá má existence závisí na její těsné blízkosti. A zažila jsem dny, kdy jsem ji nenáviděla, pohrdala jsem sama sebou a pohrdala jí za tu oporu, za tento nás společnými silami vybudovaný symbiotický vztah – i když jsem v nejtemnějších dnech pochybovala, jestli mezi námi nějaký takový vztah vůbec existuje, jestli jí vůbec mám co nabídnout a jestli to, co ona nabízí mně, není spíš záchrana než jen prospěch.“

Děj začíná v roce 1956 v Tangeru, rok po tragické nehody, při které zahynul Alicin přítel Tom. Alice se rychle vdala za jiného muže a společně odjeli do Maroka. Ačkoli s Lucy přetrhala veškeré kontakty, Lucy se nevzdá a zcela nečekaně se v Tangeru objeví.

Christine Manganová ve vyprávění střídá Lucy i Alici, současnost prolíná s minulostí. Pomalu odkrývá vše důležité, mate naprosto protichůdnými pohledy obou žen. Znemožňují Alici její úzkostné stavy nekritický pohled na dění okolo ní? Parazituje na Lucy? Je schopná vnímat realitu nebo se selektivně zaměřila na věci, které zapadají do její interpretace událostí? Sleduje Lucy Alicino dobro nebo s ní manipuluje? Objevila se v Tangeru proto, aby ji chránila? Je Lucy nebezpečná?

Spousta otázek, na které kniha postupně odpovídá. Na pozadí nevyzpytatelného přátelství Lucy a Alice vykreslila Manganová Tanger padesátých let. Zpracovává problematiku (sebe)důvěry, manipulace, závislosti na druhých, stigmatu původu, rodiny a zázemí, ze kterých pocházíme a z nichž chceme buď vytěžit co nejvíc, nebo se od nich oprostit, a to za každou cenu. Exotické prostředí Tangeru dobře kontrastuje s dobou studií a životu svázanému konvencemi. V Tangeru je spousta věcí nových, hodně je dovoleno, ale ne vše může být zapomenuto.

Za grafikou knihy stojí Lucie Zajíčková, na obálce použila fotografii Jiřího Lubojackého.

Moje hodnocení: 85 %

Bibliografické údaje:

Autor: Christine Manganová

Nakladatel: Host (2019)

Počet stran: 320

Kam dál:

Na začátku knihy bych asi doporučila sérii Geniální přítelkně Eleny Ferrante, později V dobrém i zlém Michelle Sacksové, V pasti lží B.A. Paris nebo Dívku ve vlaku Pauly Hawkins.

Co budu číst:

Smrt před branami, třetí díl fantasy série Sabay Tahirové.