Mise hygge

Mám ráda knihy, které na první pohled avizují, co od nich můžete čekat. Pokud má kniha na obálce označení feel-good román, jste žánrově doma. Nečekáte nic světoborného, žádná velká moudra nebo existenciální témata. Během čtení jste pak logicky benevolentnější, knize projde spousta věcí, která by vás jinak iritovala. Mise hygge je toho dokonalým příkladem.

Novinářka Chloé žije od reportáže k reportáži. Píše o válečných konfliktech, pro dobrý článek udělá prakticky cokoli. Soukromý život zredukovala na minimum, práce pro ni znamená vše, a to včetně úniku před tím, co nechce řešit. Po konfliktu s kolegou a šéfredaktorem dostane na výběr, buď výpověď, nebo odjet do dánské vesnice Gilleleje, která byla vyhodnocena jako nejšťastnější místo na světě. Pro ženu potřebující adrenalin nemyslitelné. Ale odjede a vy přesně víte, co bude dál, přerod cynické Chloé může začít.

„Mise hygge, lekce o štěstí, poznámka #1

Hodně svítících girland.

Mají rádi – až příliš? – tetování.

Nezamykají kola na ulici.

Bezprostřední vztahy (hodně…).

Neexistuje galantnost …

Žádný problém přijmout odmítnutí (skoro žádný).

Jedí brzy, ale kompenzují to pitím do pozdních hodin

…

Poznámka #3

… Přikládají důležitost drobným věcem.

Věří v motýlí efekt..

Pro nic za nic pečou koláče (kvůli KOLU!) (ověřit statistiky ohledně cukrovky; možná jsou šťastní, ale nedala bych ruku do ohně za jejich glykemický index).

Pijí jako duhy…

Ať už to všechno skončí…“

Dánské pojetí hygge postupně Chloé změní natolik, že přehodnotí svůj život, a to, co pro ni dřív představovalo reklamní tah pro turisty nebo kupující svíčky, polštářky a pletené plédy, přijme plně za své.

V knize je tolik klišé, kolik si jen dokážete představit, ale mně to prostě nevadilo. Caroline Francová mě dokázala i překvapit. Není to jen reklama na všespásné hygge, Francová se nevyhýbá ani těžším tématům, jako je závažné onemocnění blízkého, dopad odchodu jednoho rodiče na děti, deprese/úzkostné poruchy ve společnosti, která je prezentována jako ta šťastná. Je to milé čtení, jednohubka, kterou máte za dvě tři hodiny přečtenou, ale je to přesně ten typ textu, po kterém je dobré sáhnout, když chcete lehké, ale ne hloupé čtení. A některé věty by se daly tesat. „Být smutný neznamená být nešťastný. Žij tak, jako by zítra měla dojít káva.“

 

Moje hodnocení (v rámci daného žánru, knihu není třeba srovnávat s těžšími tématy): 85 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Caroline Francová

Nakladatel: Jota (2019)

Počet stran: 208

 

Kam dál:

Nedávno mě mile překvapil Atlas štěstí Helen Russellové, zkuste ho.

A pak třeba Kavárnu v Kodani Julie Caplinové. Na ni volně navazuje Pekárna v Brooklynu,Pekárna v Brooklynu Kavárna je ale podle mě lepší. Asi to hygge :).

 

Co budu číst:

Dnes večer jsem dočetla Zavěšenou pizzu Vítězslava Jareše, další tip na letní (nebo vánoční) čtení. Milé. Blíže o ní brzy.

Uvažuji o Akváriu Davida Vanna, Clayově mostě Markuse Zusaka, Sněžném měsíci Michaely Klevisové nebo komiksu Hrobař.