Dočetla jsem Morfium Szczepana Twardocha. A chvíli jsem jen tupě zírala. Jsou knížky, které přečtete, jsou fajn, dobře se čtou, líbí se vám, ale nenechají ve vás nějakou stopu. Jsou samozřejmě knihy, na něž se ani nepodíváte, protože vás daný žánr nebaví, tak jim nedáte šanci (a někdy je to škoda). Jsou ale naštěstí i knížky působící úplně jinak. Přečtete je a s největší pravděpodobností na ně nezapomenete nebo si je budete minimálně pěkně dlouho pamatovat. To je přesně případ Morfia.

Szczepana Twardocha jsem neznala. Na knížku jsem přišla, když jsem listovala edičním plánem nakladatelství Host. Nebuďte zvědaví na knihu, jejíž anotace začíná: „Bůh? Čest? Vlast? Morfium!“ Tak jsem byla na Konstantina Willemanna zvědavá hodně. Morfium jsem koupila hned první den. K názvu knihy je to celkem příznačné, musela jsem ji mít hned, prostě musela!

Psát něco více o ději prostě nejde, to se musí přečíst, každý náznak by byla veliká škoda. Tak tedy jen nezbytné minimum. Konstantin je syn mladého německého otce a starší velmi osobité Slezanky. V říjnu roku 1939, krátce po kapitulaci Varšavy, kdy se děj knihy odehrává, má Kosťa už vlastního syna, je ženatý a také je polský důstojník, jenž bojoval v devátém hulánském. Ženě je nevěrný, pravidelně chodí za prostitutkou Salomé. Má sice nějaké přátele, ale jeho největším přítelem je morfium. Nejlepší kombinaci představuje kombinace Salomé a morfia. Konstantina vystihuje jedna jeho věta: „Hlavně se mě neptejte na můj názor, žádný nemám.“ Kosťu však semele aktuální dění, je sice Polák, ale tak trochu i Němec. Proč toho nevyužít, když za to budou peníze a za ně morfium? A další výhody. Pustí se tak do riskantního podniku. Může se člověk změnit? Není na změnu někdy pozdě? Může utéct své minulosti? Je vše tak jasné, jak to na první pohled vypadá?

Kosťa mě chvílemi bavil, chvílemi mi lezl na nervy. Někdy mě i trochu nudil, jak byl předvídatelný a stejný, prospěchář, sebestředný feťák. Dokázal ale překvapit. Hodně. A nejen on.

Ze začátku se nenechte odradit stylem vyprávění, velmi rychle přivyknete. Szczepan Twardoch střídá vypravěče, prolíná se vyprávění v první, druhé a třetí osobě. Za mě je Morfium kniha, která jistě stojí za přečtení. Jděte do ní! Je to přeci Morfium…

Jak už je mým zvykem, nezapomenu na něco málo historických údajů. Německá invaze do Polska začala 1. 9. 1939 ve 4:45. Záminkou se staly pohraniční incidenty na německo-polské hranici. Hlavním argumentem bylo údajné přepadení německé vysílačky v Gliwicích. Tu měli podle německé propagandy napadnout Poláci, ve skutečnosti se jednalo o agenty gestapa převlečené v polských uniformách. Poláci se snažili bránit, ale neměli šanci. Německo nasadilo do boje 2000 letadel, Poláci měli jen asi 400, i tak ale působili Německu nečekaně veliké ztráty. Pozemní boje nicméně vyznívaly jednoznačně ve prospěch Německa. Polskou situaci ještě více zkomplikoval Sovětský svaz, který na Polsko 17. 9. zaútočil. Varšava padla 28. 9. 1939.  A v tom všem řeší Konstantin Willemann, kde sežene morfium…

 

Moje hodnocení: 90 %

 

Kam dál:

Chudí v Lodži

Vyvolení

Laskavé bohyně

Stalo se prvního září (nebo někdy jindy)

Vypravěčka

Jsou světla, která nevidíme

 

Co budu číst:

Nevím, ale každopádně něco úplně jiného. Po dočtení Morfia jsem sáhla po naprostém protipólu – Milostné dopisy slavných mužů, pak Drahý příteli (o tom příště). Teď přemýšlím nad Vlčím ostrovem nebo dočtu resty (Prvok, Šampón, Tečka a Karel; Geniální přítelkyně). Nebo mě do nosu cvrkne něco úplně jiného.