Ms. Marvel je komiks o puberťačce – muslimce Kamale Khanové, která se pere sama se sebou, vedle toho s nároky rodičů, určitými aspekty víry a v neposlední řadě s náhle získanými superhrdinskými schopnostmi.  Ačkoli jsem o hodně starší než ona (a dcera se jí zase věkově ještě nepřibližuje), líbila se mi, možná víc, než jsem čekala. Nekoná se žádná náboženská agitka, Kamalino zázemí a hodnoty jen určují rámec, podprahová sdělení se nekonají. Kamala jako postava je trefným prototypem středoškolačky, která není centrem pozornosti, má velmi nízké sebevědomí, od velké části svých spolužáků se liší, má kupu problémů/resp. si myslí, že je má, a ty jí chvílemi přerůstají přes hlavu. A hlavně/přesto je vtipná, bavila jsem se od prvních stripů, kde očuchává slaninu, „takový dobroučký pohanský masíčko“.

I když je to superhrdinský komiks, velké bitky nedominují. Spíš jde o hledání sama sebe, uvědomění si, co je důležité, a zklamání z toho, když zjistíte, jak moc se vaše očekávání se od reality liší.

„Vždycky jsem si myslela, že mít senzační vlasy, super kozačky a schopnost lítat … cítila bych se silnější a šťastnější. Jenže ty vlasy mi lezou do obličeje, boty tlačí… a tenhle trikot se mi děsně zařezává.“

Kouzlo komiksu je v Kamaliných vtipných puberťáckých nerdovských hláškách („jednou jsem četla studii, kde se psalo, že hráči videoher mají reflexy pilotů  bojových letounů a těla mořských slimáků“), vyladěných detailech (nápis na mikině „byla to zkouřená jízda“ nebo na krabici cereálií „naslouchejte svému žaludku, ne žalobám“) i v přesně ztvárněných stereotypech. Na první pohled víte, kdo je ve třídě in a kdo out 🙂 Kamale trefně kontrastuje vysoká štíhlá blondýna Zoe, královna třídy, vést s ní rovnocennou konverzaci je pro Kamalu prakticky nemožné, Zoe si pasovala do role nedosažitelného idolu.

„‘Ale vždyť je tak milá.‘

‚Nebuď jak malá, Kamalo. Je milá jen proto, aby mohla být hnusná.‘

‚Ale je taková rozkošná a šťastná.‘“

‚No senzace. Je to skoro jako reflex. Jako falešný úsměv. Kdykoli se Zoe objeví, připadám si … nesvá. Jako kdybych měla být někým jiným. Někým skvělým. Jenže místo toho si připadám malá.“

Udělaný, vysoký přítel Zoe samozřejmě nenosí nic jiného než baseballovou bundu, vedle nich uvědomělá Nakia nebo ochranitelský kamarád Bruno, americká střední škola jako vyšitá.

Ms. Marvel tak pro mě byl zdařilým mixem superhrdinského komiksu a tápání jedné puberťačky, která musí tajně utíkat z domova, aby mohla zachraňovat lidi v nesnázích.

 

Moje hodnocení: 82 %

Zajímavý výkop, těším se na pokračování.

 

Bibliografické údaje:

Scénář: G. Willow Wilsonová

Ilustrace: Adrian Alphona

Nakladatel: Crew, Paseka (2018)

Počet stran: 120

 

Kam dál:

Jedu v Kůstkovi, recenze prvního dílu Útěk z Kůstkova Jeffa Smitha zítra nebo pozítří.

U Jeffa Smitha zůstanu i po dočtení Kůstka, doma mám Shazam! Monstrózní společenství zla. Ke Kamale se hodí víc než dobře 🙂

A hodně zvědavá jsem na knižní vydání Péráka: Oko budoucnosti Petra Macka a Petra Kopla.

 

Co budu číst:

Mám rozečtenou Rekonstrukci Viktorie Hanišové. Myslela jsem, že po Houbařce už moc dál jít nejde, ale ono jo. Působivé a odpuzující čtení zároveň.