O kom všem jde psát? O mužích, kteří nenávidí ženy, o dívce, která si hrála s ohněm, kopla do vosího hnízda nebo byla v pavoučí síti. Nyní také o muži, který hledal svůj stín. A našel. Já zase nenáviděla to čekání, než vyjde další díl, hrála si s ohněm, když jsem nocovala a riskovala, že ráno zaspím. Další noc kopala do vosího hnízda a četla dál zamotaná v pavoučí síti děje a pak marně hledala ne stín, ale hrnek s kafem, abych přežila den. I když na mě kofein už dávno nefunguje.

Stieg Larsson mě přivedl k severské literatuře, Švédsku i švédštině. Když David Lagercrantz navázal, byla jsem rozhodnutá ho okázale ignorovat. Nevydržela jsem, byla jsem zvědavá, tak jsem po čtvrtém díle sáhla. Původní despekt vystřídalo překvapení a pak tichý souhlas typu budiž tedy. Na další pokračování jsem se už těšila, brala jsem ho jako prubířský kámen. Obstojí? Udrží celkem slušně nastavenou laťku? Lagercrantz mě nejdříve nalomil a teď nezklamal. Obstál, alespoň podle mě.

Nemám odvahu nyní znova číst první díly Stiega Larssona a přísně srovnávat. Když jsem ale začala číst, dívala jsem se na filmové zpracování prvního dílu. Myslím tedy švédskou verzi, která mi přijde lepší než americká, malému srovnání jsem se tak nevyhnula. Larsson vystavěl postavy s nezaměnitelným charismatem, Lisbeth je unikát, Blomkvist novinářský šťoura a dohromady jim to šlape. Velmi kvituji to, že Lagercrantz naprosto respektuje Larssonovo pojetí obou dvou (a všech dalších důležitých postav, které se objevují u obou autorů). Postavy, které vymýšlí on, podle mě celkem logicky zasazuje do Larssonova konceptu. Nenarušuje a neničí původní Milénium, jen ho rozvádí a odkrývá další spoustu špíny zametené pod švédským kobercem.

Nejdřív to ale měl u mě nahnuté. První třetině knihy chyběl spád, úvod do děje byl možná o něco delší, než by bylo potřeba, ale ve čtení rozhodně vytrvejte. Když rozehrál další komplot, jehož byla Lisbeth obětí (opět), říkala jsem si, jestli to není už moc a jestli moc netlačí na pilu. Ale není a netlačí. Jakmile děj nabral potřebné otáčky, nešlo knihu odložit. Lagercrantz střídá dějové linky, postavy opouští vždy v nejlepším/nejhorším, párkrát vás napálí a trochu svede z cesty. Musíte pokračovat, abyste věděli, jak to s nimi bude dál.

Tak co, souhlasíte se mnou? Nebo jsem nekritický fanda?

Moje hodnocení: 79 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: David Lagercrantz

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 453

 

Kam dál:

Jestli chcete číst o holkách drňačkách, zkuste Vanessu Michael Munroeovou Taylor Stevensonové (Lovkyně informací, Neviňátko, Loutka, Úlovek, Maska) nebo Dívku, která si říkala Tuesday Stephena Williamse.

 

Co budu číst:

Dlužím recenzi na Jerúldelgera Iana Manooka, bude příště. Aktuálně čtu Němce Jakuby Katalpy.