Naslouchače Petry Stehlíkové mám doma už hodně dlouho, ale stále jsem ho odkládala. Fantasy není můj dominantní žánr, vybírám si jen něco málo, a tak jsem vždy sáhla po něčem jiném. Pak jsem si ale poslechla audioknihu Teorie podivnosti Pavly Horákové, kterou načetla Jitka Ježková. Její interpretace Ady Sabové byla pro mě trefa přesně do černého, ironická, s nadhledem, nad něčím se nepokrytě divila, jiné podávala s naprostou samozřejmostí. Když jsem zjistila, že načetla i Naslouchače, konečně na něj přišla řada – ne v knižní, ale v audio verzi.

Jedná se o naprosto odlišné žánry i hlavní postavy. Fantasy versus beletrie, Ada versus Ilan. Ada Horákové je moderní lehce neukotvená třicátnice, Ilan Stehlíkové třináctiletá dívka, která se musí skrývat pod mantií, hábitem, do kterého se halí sklenaři na znamení podvolení se, prohry, nesvobody. Po Velké válce se svět rozdělil na dvě části oddělené štítem. Ze sklenařů, vyspělého národa s výsadou zpracování nerostného pokladu sklenitu, se stali vazalové, neomezená pracovní síla žijící v podmínkách připomínajících středověk. Těží nebezpečný sklenit, jejich děti jsou často znetvořené s vrozenými vadami, umírají předčasně. Když se Ilan narodila zdravá, její matka ji začala vydávat za chlapce ve snaze zajistit jí lepší budoucnost (nebo se o to alespoň pokusit). Chlapce sice odvedou na práci se sklenitem, ale až za pár let, čas na to, aby mohla Ilan zachránit.

„Bylo štěstí, že můj obličej byl čistý. Bylo štěstí, že nebyl zdeformovaný ani nijak poznamenaný tím, kým jsem byla. Tím ale mé štěstí končilo. Narodila jsem se jako sklenař. Byla jsem nikdo. Nepatřila jsem ani sobě, ani své matce, která mě porodila. Patřila jsem fajovi. A jen na něm záleželo, kdy a jak zemřu. … Když jsem byla malá, matka mi za temných večerů často vyprávěla o tom, kým jsme kdysi bývali. Ležela jsme na slaměném lůžku, držela si její ruku přitisknutou na tváři a hltala každé slovo. Bylo nám zakázáno číst a psát, a tak se historie našeho lidu přenášela ústně z rodičů na děti. Vzpomínky pro nás byly velice důležité. Museli jsme si zapamatovat, že to, co jsme teď, je jen důsledek lidské chamtivosti.“

Stehlíková do detailů vystavěla svět (nejen) sklenařů, jejich historii, konflikt, který zničil polovinu všeho živého, vymyslela sklenit. Čirý nerost vydávající teplo, ukrývající v sobě velké množství energie. Ilan patří mezi hrstku vyvolených, kteří jej slyší, souzní s ním. Překračuje veškeré hranice, pro sklenaře něco nemyslitelného. Setkává se s těmi, kteří by měli být jejími nepřáteli, resp. nepřáteli sklenařů, ale zjišťuje, že vše je víc komplikované, než si vůbec dokázala představit.

Jitka Ježková se po dvojici Teorie podivnosti/Naslouchač řadí mezi moje oblíbené interprety. Odlišné žánry i postavy zvládla s naprostým přehledem, radost poslouchat. Jak jsem psala výše, nejsem klasický čtenář/posluchač fantasy, ale knihy typu Naslouchač mají podle mě potenciál oslovit i ty žánrově nevyhraněné. Mohou mile překvapit.

 

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Petra Stehlíková

Nakladatel: Host (2016)

Počet stran: 376

 

Interpret: Jitka Ježková

Vydavatel: Audiotéka

Délka: 10 hodin 30 minut

 

Za poskytnutí díky Audiotéce, kde si může poslechnout ukázku. A ukázku textu si můžete přečíst tady.

 

Kam dál:

Série pokračuje druhým dílem Faja, třetí díl Nastarea je v plánu v červnu 2020.

 

Co budu poslouchat:

S největší pravděpodobností Zlodějku knih Markuse Zusaka.