Obejmi mě, prosím je koncentrovaná roztomilost v knižní podobě, kde vymazleným ilustracím sekunduje milý a nevtíravý text (a opačně).  Když jsem jí listovala před samotným čtením, bylo to jedno velké jé, jú a dívej. Ilustrace jsou krásné, všechna zvířátka v lese roztomilá, přímo vybízející k objetí. A to jé se nevytratilo, ani když jsem začala číst.

Slunce si čistí zuby a táta Medvěd jde se synem lesem. Táta se ptá, jak by si Medvídek představoval nejbáječnější den. Ten by dělal kotrmelce z kopce, táta má ale lepší nápad. Úplně nejlepší ze všeho totiž je, když můžou někoho obejmout. A tak se vydávají na cestu lesem a objímají každého, koho potkají. Pana Bobra, slečnu Lasičku, pár Zajíců, Vlka (v lese se mihne i Karkulka), Losa, Čápa nebo Veverku. Během toho všeho objímání si děti procvičí i zvířátka, neberte to 🙂

Obejmi mě, prosím je taková klasická večerní jednohubka. Kniha ke čtení v posteli úplně vybízí, obejmete se před spaním, otevřete knihu a začnete. Čtěte ale i přes den, ty krásné ilustrace si to zaslouží. A objetí není nikdy dost.

Kniha získala Literární cenu hl. m. Varšavy 2014 i ocenění White Ravens 2014 a není se čemu divit, je to dětská kniha jako vyšitá. Dítě zaujme, něco ho naučí, vás potěší a možná lehce rozněžní. U mě se to povedlo a to jsem celkem cynik.

Nakladatelství Host doporučuje od tří let, za mě souhlas. Neváhejte, jděte do ní.

Moje hodnocení: 95 %

Hodnocení dcery: Je to příliš hezký (4,5 roku, doslovná citace 🙂 )

 

Bibliografické údaje:

Autor: Przemyslaw Wechterowicz

Ilustrace: Emilia Dziubaková

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 36

 

Kam dál:

Rozhodně Rok v lese, recenze bude brzy následovat. Jedná o autorskou knihu Emilie Dziubakové, ilustrátorky Obejmi mě, prosím. Obě knihy se krásně doplňují, nejde tedy jinak 🙂

 

Co budu číst:

Mám dočteno Tání Lize Spitové, recenze bude hned po dětských knihách. Teď Dceru krále močálů Karen Dionne, pak mám v plánu Dům s vypůjčeným výhledem Martiny Leierové. A spoustu dalších.