Nikdy bych si nemyslela, že budu chválit nějakou fantasy knihu a těšit se na další. A pak jsem se jednou vykašlala na svou komfortní knižní zónu a zkusila žánr, kterému jsem se programově vyhýbala. Jiskra v popelu a Plamen v temnotě mě hodně překvapily. Je to fantasy, navíc young adult (což už bohužel/bohudík 🙂 nejsem) a knihy jsem dala během několika málo dní. Další volba padla na Havraní kruhy a Ódinovo dítě jako první díl trilogie.

Musím se přiznat, že prokousat se začátkem byl pro mě celkem problém, nadšení od první strany se rozhodně nekonalo. Siri Peterssenová se s čtenáři nemazlí, zbytečně nevysvětluje, jen věci konstatuje a ono to později všechno do sebe zapadne. Píše o Síle, o přimknutí, o Radě a rodech, které v ní po staletí zasedají, o bezocasých, slepých nebo Vidoucím. Vy netušíte, co tím vším chce říct. Rozumíte slovům, ale kontext uniká. Chvílemi jsem listovala zpět, abych se podívala, jestli jsem nepřehlédla něco důležitého. Ono to ale přijde, nouze o překvapení rozhodně není.

Hirka se narodila jako bezocasá, jako Ódinovo dítě, plíseň, menskr, člověk. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby nežila ve světě Ætlingů, kde lidé nemají co pohledávat. Představují slabost, nákazu, jíž je potřeba eliminovat. Hirka nemá ocas jako všichni ostatní, necítí Sílu, nedokáže se přimknout (ať už to znamená cokoli). Celou pravdu se dozvídá až ve svých patnácti letech, v době, kdy by měla podstoupit Obřad a před Radou ukázat své schopnosti. Hirce sekunduje Rime, potomek jednoho z význačných rodů zasedajících Radě. Je jejím dokonalým protikladem. Ona vyvrhel, on vyvolený, přesto mají strašně moc společného. Překvapivě 🙂

Nenechte se zmást názvem Ódinovo dítě. Jestli očekáváte severskou/norskou mytologií, budete zklamáni. V knize není, tedy alespoň ne v prvním díle. Ódin je použit jen jako vymezení Hirky vůči ostatním, jedná se totiž o boha lidí. Tím ale severská mytologická stopa končí a pokračuje svět, který vystavěla Siri Pettersenová. Svět založený na uctívání nezpochybnitelné autority, moci a touze po ní, sounáležitosti i vydědění. Kniha má všechny prvky, aby byla zařazena do žánru (high) young adult, podle mě má ale mnohé navíc. Její velká síla je v práci se strachem z čehokoli neznámého, o slepém a hluchém davu, o moci autority, manipulaci a mocenském boji. Rada po staletí drží svou říši v šachu, všichni uctívají Vidoucího, který ale promlouvá jen a pouze jejich prostřednictvím. Šíří strach z neznámého, slepých, bezocasých, jde ale jen o legendy. Protože je však podává autorita, většina nepochybuje. A pak se objeví Hirka, rudovlasá, bezocasá, plíseň. Je potřeba ji zlikvidovat, aby vše mohlo fungovat v zajetých kolejích.

Musím ještě zmínit skvělou grafiku obálky, za kterou stojí sama autorky, a výborný překlad knihy. Jitka Jindřišková si s textem (včetně třeba výrazů se staroseverštiny nebo autorčiných neologismů) do detailů vyhrála.

Moje hodnocení: 87 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Siri Pettersenová

Nakladatel: Host (2016)

Počet stran: 568

 

Knihou si můžete prolistovat tady.

 

Kam dál:

Samozřejmě pokračovat v trilogii. Můj pozdní fantasy nástup má výhodu v tom, že Havraní kruhy jsou už vydané všechny.

Podobný koncept – ona podceňovaná, outsider, který všechny překvapí, on z urozeného rodu, kde není nouze o záporáky – se objevil i ve výše uvedené sérii Jiskry v popelu (Sabaa Tahirová).

Tento typ fantasy mi asi bude sedět nejvíce. Nepotřebuji velké bitky s armádami čehokoli a kohokoli, draky a jiná bájná stvoření, dystopie nebo postapokalypsy. Retelling Na lovu mě také celkem zklamal, jeho recenzi ještě dlužím.

Chybí mi ještě urban fantasy – pozor spoiler – ta ale bude v druhém díle Havraních kruhů.

Na přečtení mě čeká i Naslouchač, česká fantasy Petry Stehlíkové, Město schodů a město mečů Roberta Jacksona Bennetta.

 

Co budu číst:

Novinek napříč žánry je strašně moc. Aktuálně čtu Žal je to s křídly Maxe Portera. Doma už mám Ptačí tribunál Agnes Ravatnové (v plánu mám také její 53. týden), Oni nevědí, co činí Jussiho Valtonena, Hubařku Viktorie Hanišové, Ďáblův spár Lary Dearmanové nebo Tvář vody Guiellerma del Tora a Daniela Krause