Péráka lze chápat jako prvního českého superhrdinu. Historky o něm se začaly objevovat během druhé světové války a přisuzovaly mu různé schopnosti. Pohyboval se v noci, přeskakoval nejen automobily, vlaky, ale i ulice, v jedné z verzí dokonce celé údolí Vltavy. Jméno vzniklo díky mechanickému skákacímu zařízení, které měl na nohou. Jeho motivace byla obestřena tajemstvím. Mohlo se jednat o zločince, vtipálka, vynálezce testujícího své nápady nebo českého vlastence bojujícího proti nacistům. 

Legendě o něm spousta lidí uvěřila. V době války, neustálého strachu a represí jsou takové vzory potřeba. Pokud existuje někdo, kdo se nacistům postaví, proč by nemohli i jiní? Po jejich porážce historky o Pérákovi přestaly kolovat, legenda už nebyla aktuální, svou funkci plnila pouze v dané době. Opět ožil později v literatuře. V tvorbě Petrů Macka a Kopla se objevil nejprve jako hostující postava v sérii Dechberoucí Zázrak. Jedna série se pro dvě výrazné postavy ukázala jako nedostačující, a tak se Pérák dočkal série samostatné – nejprve vydávané v časopise, nyní v knižní podobě.

Hned v úvodu zachraňuje ženu v nesnázích – Židovku Libušku Poupětovou, velmi důležitou postavu pro další děj. Atmosféra přesně vystihuje kresba i text.

„Němci okupovaná Praha – Libeň. Je vyhlášeno stanné právo. Nikdo nemá ve čtyři ráno venku co dělat.

Je chladno. Povinné zatemnění nepropustí na ulici ani jiskru. Přesto hustou mlhou zazní podpatky dámských bot.

Nerozumné. Riskantní.

…

Ohlíží se. Jako by cítila něčí zvědavý pohled… Chodí takto pravidelně už 14 dní. Musí zadělat kvásek dlouho před rozedněním. Žádná odbojářka nebo partyzánka. Obyčejná pekařka je to.

Riskuje však stejně.

Ale ne během jeho hlídky.“

Vedla Péráka v komiksu ožívá další výrazná postava – Žiletkář. Přidejte tajnou nacistickou organizaci zabývající se okultními vědami, pokusy na lidech, legendu o Libuši a hradu Děvíně, odboj a postavení Čechů během války. A máte děj točící se mj. kolem Oka budoucnosti.

V komiksu u mě vede kresba. Temná Praha, v úvodních nočních scénách s Libuškou ještě umocněná padajícím sněhem, robusní Žiletkář se zakrvácenými obvazy i žiletkami připevněnými na prstech, akční scény i mystické výlety. Líbí se mi zpracování postav – ostře řezaný nacista Verner, blonďatá Uschi von Bochtner s copem omotaným kolem hlavy, stydlivá Libuška a Pérák – výrazný v masce, bez ní někdy ztracený, zamilovaný do Libušky, řešící dilema Pérák jako symbol, postava s posláním vs jeho civilní existence. Text v bublinách je výborný, dějová linka jako celek trochu pokulhává. V určitých momentech jako by klouzala po povrchu. Některé dějové obraty působí trochu zkratkovitě, schematicky a dění zbytečně zjednodušují, nedávají mu tolik prostoru, kolik by si zasloužilo.

Bod navíc za bonusové materiály. U komiksů mě pohledy do zákulisí tvorby baví, s nimi dostávají stripy rozměry, o kterých bych jinak neuvažovala. A bod druhý za odkazy ukryté v textu, ať už jde o knihy Petra Stančíka, Ondřeje Neffa nebo Indiana Jonese a dobyvatelé ztracené archy.

 

Moje hodnocení: 78 %

 

Bibliografické údaje:

Scénář: Petr Macek

Kresba: Petr Kopl

Vydavetel: Crew (2019)

Počet stran: 88

 

Na ukázku se můžete podívat tady.

 

Co budu číst:

Z komiksů mám v plánu Hrobaře Xaviera Dorisona s kresbou Ralpha Mayera nebo Indiánské léto Huga Pratta a Mila Manary.