Na konci minulého roku jsem dočetla Poslední vlak do Istanbulu turecké autorky Ayşe Kulinové. Ayşe Kulinová (nar. 1941) vydala dvacet osm knih, do češtiny byl zatím přeložen jen Poslední vlak do Istanbulu.

Ačkoli jsem už o holocaustu přečetla desítky knih, žádná nebyla o tureckých Židech. Poslední vlak začíná zrodem velké lásky mladé muslimky Selvy z vlivné rodiny a židovského studenta Rafaela. Otec Selvy, Fazil Reşat Paşa, se snažil obě své dcery vychovat co možná nejlépe. Umožnil jim vzdělání, studovaly cizí jazyky, chtěl, aby mohly zaujmout své místo ve společnosti. Jenže obě ho zklamaly. Starší Sabiha se vdala již v devatenácti letech stejně jako její matka a mladší využila vše, co ji naučil, všechny principy i ideály proti němu. Zamilovala se do nevhodného muže a chce se za něj vdát. Ačkoli se Fazil Reşat Paşa snažil udělat vše, aby Selva Rafa opustila (včetně pokusu o sebevraždu), neuspěl. Sňatek tedy nakonec rodiče povolili, ale Selva s Rafem museli odejít z Turecka, ani jeden z nich nekonvertoval k náboženství toho druhého. Usadili se ve Francii, Selva porodila syna, Rafael začal pracovat v lékárně. Vidinu klidného společného života ale zničila válka. Rafael byl Žid, i když Turek. A to Turek je strašně důležité. Turecko chránilo své občany bez ohledu na jejich vyznání. Turecká ambasáda začala vydávat pasy, které měly jejich držitele bránit před deportací do táborů.

Ayşe Kulinová na pozadí příběhu Selvy a Fafa vylíčila diplomatické pozadí, práci Turků na ambasádách a záchranu mnoha Židů. Historická fakta podle mě trochu děj knihy narušovala, i když chápu, že byla nezbytná. Musím přiznat, že jsem se chvílemi ztrácela, spousta jmen, spousta událostí, pro mě ale někdy spousta zmatku a listování zpátky. Ale stojí to za to. Když budete knížku číst, vytrvejte, nenechte se odradit, ono to všechno do sebe zapadne. Snaha diplomatů, odvaha Selvy i Rafa i dalších vrcholí odjezdem vlaku z Paříže do Istanbulu. Vlak, který jede přes Německo, veze velmi zvláštní vagón. Jsou v něm Židé (a nutno podotknout, že nejen turečtí). Jakmile se vlak rozjel, četla jsem jak o život…

 

Jestli se vám líbil film Argo, s výběrem Posledního vlaku jistě chybu neuděláte. Oba využily podobný koncept, odvážná záchranná akce. Bude platit, že risk je zisk?

 

Moje hodnocení: 80 %

 

Kam dál:

Spočítej hvězdy

Kdysi

Čas mezi šitím

Osvětimská knihovnice

Není co závidět

Útěk z tábora 14

Rozkazy z Berlína

 

Na fotografii je Necdet Kent, turecký diplomat. V letech 1942-1945 pracoval jako konzul v Marseille. V roce 1943 zachránil 80 tureckých Židů žijících v Marseille, které chtěli nacisté deportovat vlakem do Německa. Spolu se svým asistentem naskočil do vlaku a i přes protesty německých vojáků odmítl vystoupit. Svým nekompromisním postojem docílil toho, že Němci nakonec všechny propustili.

Proti nacistickým praktikám protestoval přímo na ústředí gestapa v Marseille. Došlo k tomu po jedné ze zatýkacích akcí, kdy nacisté nutili muže v ulicích, aby se svlékli. Všechny obřezané muže považovali za Židy a deportovali je. Argumentoval mimo jiné tím, že on – muslim – je také obřezaný. Ti z vás, kteří četli Poslední vlak do Istanbulu, nepřipomíná vám to něco?

Po válce pracoval dále v diplomatických službách, byl tureckým konzulem v New Yorku, pracoval také na tureckých ambasádách v Thajsku, Indii, Švédsku a Polsku.

Necdet Kent byl ženatý, měl děti. Jeden z jeho synů, Muhtar Kent, je od roku 2008 generálním ředitelem Coca-Coly.