Nová Prašina! Nakladatelství Paseka vytáhlo na podzimní Velký knižní čtvrtek celkem slušné trumfy – Nebe nad Jemenem Tomáše Šebka, Autismus & Chardonnay: Pozdní sběr Martina Selnera a Prašina 2: Černý merkurit Vojtěcha Matochy.

Jednička Prašiny patřila mezi má nej v minulém roce, i když už dávno nejsem primárně zamýšlená cílovka. Setkání s autorem v rámci jedné knižní akce dojem ještě umocnilo. Pohodář, co vymyslel Prašinu. Prašinu! Vojtěch Matocha je často přirovnáván k Jaroslavu Foglarovi. Úplně nevím, jestli je to fér. Ano, srovnání se nabízí, tajemná pražská čtvrť, děti/dospívající odhalující záhadu… ale jsou tam naprosto nové věci. Matocha vystavěl velmi atraktivní prostředí srozumitelné současnému mladému čtenáři. Nic proti Foglarovi, to ani v nejmenším, ale pokud někdo napíše něco o skupince dětí z malé vesničky nebo přidrzlé holce, taky není potřeba jej hned srovnávat třeba s Astrid Lindgrenovou. Žánrově to sedí, jen je tam to ‚ale‘.

Paseka u druhé dílu zvolila podle mě dokonalou marketingovou propagaci. Na sítích se objevily posty Prašina bez spoilerů, přečtěte, ale dějové zvraty neprozrazujte. Lákadlo výborné, chytla jsem se, všechny ostatní knihy jsem odložila a šla jsme na ni. Wau efekt jako u jedničky se už nekonal, věděla jsem, do čeho jdu. Druhé díly velmi úspěšných knih bývají ošemetné. Očekávání jsou veliká, potenciál zklamat o nic menší. Matocha ale vysoko nastavenou laťku udržel. Logicky navazuje a odkrývá další vrstvy, které Prašina skrývá. Pražská čtvrť bez elektrického proudu, kde nefungují mobily, internet, kam se uchylují lidé, kteří se potřebují/chtějí schovat, nebo ti, kterým se současný hektický život zajídá, preferují jakýsi návrat k tradicím, kdy při světle svíček večer louskají ořechy.

Prašina představuje ideální místo pro záporáky, odkaz Hanuše Nápravníka je hodně lákavý. A Krchleby, jedna z jejích částí, je přitahuje o to víc. Přimíchejte tajemství několika rodin, stigma narozených v Prašině (objektivně dané nebo subjektivně vnímané), morální dilema, jaké zlo z možných voleb bude to přijatelnější. Matocha vytvořil legendu, dalšími typickými pražskými se inspiroval. K tomu připočtěte onu řekněme foglarovkou tradici/auru a Matochův popis jedinečného prostředí.

„Počasí nad Prašinou se odjakživa řídilo vlastními pravidly. Po celý rok se nad ní proháněly bouřky, které vítr odnikud nepřivál a které neměly nikam odejít. Mračna jako by stoupala přímo z prašinských ulic, prostě se nad nimi čas od času objevila. Dokud bouřka neztratila na síle, metala blesky nad oběma pahorky, jen výjimečně Prašinu opustila a rozplynula se někde nad Vršovicemi nebo nad Nuselským údolím … Přes zimu bývala Prašina zasypaná sněhem. Zatímco jinde v Praze ho napadlo jen málo, brzy ho rozjezdila auta a zčernal výfukovými plyny, nahoře vydržel netknutý a každý týden ho přibývalo. Místní lidé byli připravení: z ručních vozíků přešli na sáně, lopatami si prohazovali cestičky ode dveří ke dveřím a obezřetně se vyhýbali místům, na která ze střech dopadaly nebezpečné sněhové laviny. V neobydlených ulicích sníh neodklízel nikdo.“

Není to nádhera? Současná Praha, současný autor pro současné (nejen) děti.

S knihou vyšla zároveň i audiokniha, kterou stejně jako první díl načetl Matouš Ruml. A stejně jako u jedničky pochvala. Civilní interpretace bez přílišné a zbytečné dramatizace. K tomu svižné předěly a další hodně povedená audiokniha je na světě.

Ve verzi knižní text doprovází černobílé ilustrace Karla Osohy.

 

Moje hodnocení: 95 % (hodnotím stejně jako jedničku)

 

Bibliografické údaje:

Autor: Vojtěch Matocha

Ilustrace: Karel Osoha

Nakladatelství: Paseka (2019)

Počet stran: 264

 

Interpret: Matouš Ruml

Vydavatel: Tympanum (2019)

Délka: 8 hodin 13 minut

 

Za poskytnutí díky Pasece i Audiotéce, kde si můžete poslechnout ukázku.

 

Kam dál:

Jistě jednička Prašiny, pokud jste ještě nečetli/neposlouchali.

Matouš Ruml načetl hodně audioknih, v plánu mám Nikdykde Neila Gaimana nebo Bertík a čmuchadlo Petry Soukupové.

 

Co budu poslouchat:

Smrt krále Šumavy Martina Sichingera, načetl Kajetán Písařovic.

 

Co budu číst:

Na chvilku jsem utekla ke komiksu, vyšel další díl Kůstka. A poté třeba Sny a sekyry Jiřího Padevěta nebo Pekingského rozparovače Petera Maye, poslední díl čínských thrillerů.