V šestém týdnu Prečítaného leta přišla řada na čísla. Tak si to spočítejme.

Dětské knihy

První mě napadla Sněhurka a sedm trpaslíků 🙂 , i když je to primárně film. Jeho knižní podobu má ale většina malých holčiček doma. Nás nevyjímaje.

Počty jsou důležité třeba pro ponožky, ty musejí být v páru. Pokud se vám doma ztrácejí, buď se u vás zabydleli Lichožrouti (Pavel Šrut, Galina Miklínová), nebo ležely tak dlouho v koši, že se vydaly do světa. Jedna se stala filmovou hvězdou, druhá soukromým detektivem, třetí zachránila myší sirotky, další pomohly vrátit náladu malému nemocnému chlapci nebo vyhrály soutěž o nejkrásnější růži (Neobyčejná dobrodružství deseti ponožek (čtyř pravých a šesti levých)) Justyny Bednarekové s ilustracemi Daniela de Latoura).

Kepler-62 je hvězda menší a chladnější než Slunce nacházející se asi 1200 světelných let od Země. Okolo hvězdy obíhá pět planet, dvě z nich (Kepler-62e a Kepler-62f) jsou v tzv. obyvatelné zóně hvězdy. A Kepler62 je i výborná finsko-norská sci-fi pro věkovou kategorii 9+ (Timo Parvela, Bjørn Sortland, ilustrace Pasi Pitkänen). V češtině vyšly již dva díly, třetí bude brzy. V tomto případě se neschovávám za dceru, sérii čtu sama 🙂

A co třeba Warren XIII. (Warren XIII. a Vševidoucí oko, Warren XIII. a šeptající les, Tania del Rio, Will Staehle)? Agnes a sedmý host (Kati Närhi)? A na závěr nesmí chybět Harry Potter a Princ dvojí krve J. K. Rowlingové.

 

Knihy pro dospělé

Číslem můžeme označit dny, týdny i roky. Třeba Jeden den Davida Nichollse, příběh Emmy a Dextera, kteří se už od školy setkávají vždy jeden den v roce. Moje srdcovka. Rok má ale nejen jeden den, má 52. týdnů. Bilancovat můžete v  53. týdnu, v tom, jenž by mohl znamenat nový začátek. Své o tom ví učitel Georg Ulveset Agnes Ravatnové (autorky Ptačího tribunálu).

Pamatujete si ze školy nějaké důležité letopočty? 1918? 1945? 1989? A co třeba roky 1913, 1936 nebo 1947? Nic? Něco? 🙂 A přitom se toho dělo spousta.

V roce 1913 (Florian Illies) dopsal Sigmund Freud Totem a tabu. Za hodinové sezení účtoval svým pacientům 100 korun, což odpovídalo měsíčnímu platu jeho pomocnic v domácnosti. Stavros Papadopulos (nebo chcete-li Josef Vissarionovič Džugašvili) přijel z exilu v Krakově do Vídně, své krycí jméno odložil a začal se představovat jako Josef Stalin. Byla syntetizována droga extáze. Franz Kafka trpěl kvůli nešťastné lásce, pracoval v zahradnictví nebo zelinářství. Svou vyvolenou Felice Bauerovou (i jejího otce) požádal ‚dokonalým‘ dopisem o ruku. V září Kafka odjel z Prahy, aby se vyléčil ze zoufalství a s Felicií se rozešel (opět dopisem). Premiéra Le Sacre du Printemps Stravinského způsobila v Paříži pořádný rozruch. Stravinského tam poprvé viděla i Coco Chanel, jeho budoucí milenka. V prosinci se po dvou letech našla Mona Lisa. V roce 1911 ji ukradl pomocný sklenář vyrábějící rám, který měl obraz uchránit. Byl Ital a byl přesvědčen, že Mona Lisa patří jeho zemi.

V Berlíně se v roce 1936 (Oliver Hilmes) konaly olympijské hry a nacistická propaganda sehrála před světem divadlo, jehož režii měla pevně v rukou. Ve 129 soutěžích vystoupily téměř 4000 účastníků ze 49 zemí. Olympijské rekordy padly v 41 disciplínách, v 15 z nich se zároveň jednalo o rekordy světové. Nejúspěšnějším státem se stalo Německo (33 zlatých medailí, 26 stříbrných, 30 bronzových), následovaly ho Spojené státy (24 medailí zlatých, 20 stříbrných, 12 bronzových) a Maďarsko (10 zlatých, jedna stříbrná, pět bronzových). Američan Jesse Owens získal nejvíce medailí (čtyři zlaté), nejlepší Němec atlet Konrad Frey pak tři zlaté. Přes den se sportovalo, po večerech a v nocích žilo. V průběhu her sportovci snědli 80 261 kg masa, 3047 kg čerstvých ryb, 8858 kg těstovin, 60 827 kg pečiva, 58 622 kg čerstvé zeleniny, 55 200 kg brambor, 232 029 kg vajec, 24 060 citronů a 233 748 kg pomerančů, vypili 2478 kg kávy, 72 483 litrů mléka. Nacisté pořádali opulentní večírky se spoustou jídla i pití, v centru Berlína vyhrával swing a jazz, ačkoli se jednalo o černošskou hudbu často židovských autorů. Pozlátko bylo dokonalé, projevy antisemitismu a útlaku jakýchkoli skupin nehodících se ideologii nebyly tak viditelné jako dosud a samozřejmě později. A pouhých 25 km od centra Berlína rostl koncentrační tábor Sachsenhausen.

V roce 1947 (Elisabeth Åsbrinková) se v Německu stále neučil dějepis, protože se čtyři vítězné mocnosti nedohodly na společné interpretaci druhé světové války. Víc než to ale Němce trápil nedostatek jídla. 554 Židů se ve francouzském přístavu Sète nalodilo na loď President Warfield, později přejmenované na Exodus 47. Jako mnozí nelegální migranti před nimi mířili do Palestiny. Krátce po vyplutí se k lodi připojilo postupně pět britských lodí. Cíl Britů byl jediný – nedovolit Židům na palestinském území vystoupit. Chtěli je vrátit do Evropy, klidně i do Německa. Právník Raphael Lemkin definoval pojem genocida.

Pokud by vám ještě čísla nestačila, přečtěte si Záhady kvantového světa (Damour Thibault, Mathieu Burniat) nebo další knihu Khaleda Hosseiniho Tisíce planoucích sluncí. Já půjdu na čísla trochu jiná – ta, která na kůži vězňů zanechal Tatér z Osvětimi (Heather Morrisová).