Léto je taková knižní okurková sezóna. Většina nakladatelství vytáhla své trumfy před Světem knihy, pak logicky musel přijít útlum. Díky za něj! Plánuji přečíst alespoň pár restů, které se mi chtě nechtě nakupily. A stejně jako minulý rok jsem se zapojila do (převážně) slovenského projektu Prečítané leto. Na každý prázdninový týden je vymyšlené téma a s ním i (v mém případě) tipy na knihy pro děti i dospělé. Začínáme vodou. 

Pro děti

V dětských knihách hraje vodní prim stejně jako minulý rok  Gerda. Adrián Macho píše a kreslí o rodině, lásce, odhodlání, odvaze, ztrátě, smutku, strachu i schopnosti se tomu postavit. Vedle příběhu s morálními hodnotami dětem mimoděk předává další informace o velrybách, raccích, oceánech i hvězdách.

„Milí přátelé v moři i na souši, dobří lidé s otevřeným srdcem. Ano, vy všichni, kteří jste právě otevřeli tuhle knížku. Rád bych vám vyprávěl příběh velryby Gerdy, která plula životem a poznávala tajemné kouty oceánů. Příběh touhy, snů, radosti a zklamání, Povím vám, jak malá Gerda zažila ztrátu, objevila svět a našla různé přátele. A nakonec i sama sebe…“

V recenzi Gerdy jsem psala, že je to jedna z nejhezčích dětských knih, jaké jsem četla. To platí stále.

Pokud jste z Brna a okolí nebo do Brna plánujete výlet, zkuste Myšáka Očka Šárky Svobodové. Očko musí mj. řešit záhadu příšery, které se objevila v rybníku Líšeňská říčka. Nejde ale jen o knihu. Šárka Svobodová vymyslela projekt, který děti skutečně – nejen v knize – zavede do Mariánského údolí. Tam mohou jít po stopách Očka a vidět, kde se to stalo to, o čem jim rodiče četli. Knihu doplňuje i pexeso a omalovánky.

Nedávno vyšel v novém vydání i Vodníček Otfieda Preusslera, autora mj. Malé čarodějnice nebo Čarodějova učně. Četla jsem ho před lety jako malá, návrat do Mlýnského rybníka je fajn i nyní. Některé knihy své kouzlo prostě neztrácí. Zvědavý Vodníček, starostlivá maminka, výlety za poznáváním světa s tatínkem a Vodníčkova setkání s lidmi, kteří nemají blány a když skočí do vody, musí se znova vynořit. Pěkné, milé. Nový kabátek Vodníčkovi sluší.

A jestli chcete do dětí nenápadně dostat nějaká moudra a na Gerdu už jsou staří, zkuste Svět je nej. Dozví se, že v poušti Atakama, nejsušším místě, spadne v průměru 1 mm srážek za rok, zato na havajském ostrově Kauai na hoře Waialeate prší 348 dní v roce. Nejdelší řeka – Amazonka – má neuvěřitelných 7062 kilometrů a největší jezero – Kaspické moře – má rozlohu 394 299 km2. Vedle výše uvedeného Brna v Očkovi, se v knize můžete inspirovat na další výlet – do Hranic na Moravě, kde leží nejhlubší zatopená jeskyně.

 

Pro dospělé

Nedávno jsem doporučovala Laserové muže, u vodního tématu připomínám další non fiction – Ganbare! Workshopy smrti Katarzyny Boni, moje první přečtenou absyntovku. V rámci Přečítaného léta jsem o ní psala už minulý rok.

Ganbare volně přeloženo znamená dejme se do toho, držte se, bojujte, je to na vás. Věta, která byla po zemětřesení v březnu 2013 v Tóhoku, severozápadním regionu Japonska, po následné vlně tsunami a výbuchu jaderné elektrárny ve Fukušimě, slyšet velmi často.

Boni zmapovala sled tragických událostí do podrobností. Ukazuje příběhy lidí, jejich život před tsunami a po ní. Přibližuje jejich hodnoty, pospolitý rodinný život, úspěchy získané studiem a následně prací. Seznamujete se s rodinami a předem je jasné, že někdo z nich/většina zemře. Někdy přežil jen jeden, aby to vše mohl vyprávět. Čtete tak o muži, který se potápí ještě několik let po katastrofě a v oceánu hledá kosti své ženy (nebo jakékoli kosti jiných zemřelých). Má tak pocit, že je jí blíž. Nebo o rodičích, jež rezignovali na veškerý další život a žijí v domě proměněném ve svatyni mrtvé dcery. Silné čtení, díky kterému jsem začala číst reportážní literaturu. A dokonalá demonstrace síly vody.

Ze skutečných událostí vychází také román Sůl moře Ruty Sepetys. V lednu 1945 byla sovětskou ponorkou potopena loď Wilhelm Gustloff plná uprchlíků z Pruska. Během námořní katastrofy zemřelo více než 9000 cestujících a členů posádky.

Zničující síla vody/přírody i v třetím tipu – Ptácích bouře Einara Kárasona. Když se dvaatřicet islandských rybářů na plně naložené lodi Racek vracelo z newfounslandsých lovišť, vpluli do ledové bouře. Loď velmi rychle obaluje ledová krusta, a zvyšuje tak nejen její hmotnost, ale také pravděpodobnost, že půjde ke dnu.

Zkuste také Náhle sami Isabelle Autissierové o mladé dvojici a jejich neplánovaném a pobytu/izolaci na ostrově.

A když jsme u ostrovů. Je možné ostrov obejít? Odpovědět může Milan Děžinský a jeho básnická sbírka Obházení ostrova 🙂

Chtěl bych dnes přijít do veselého domu,

aby se na mne žena usmívala jako ve svatební den,

Nic aby nenahlíželo do oken,

Vítr aby v okap šeptal.

…

I ta nejkrásnější báseň říká, co dávno vím.

Báseň není život.

Je v pořádku, když končí nádechem.

 

Tématem příštího týdne je čokoláda. Pro mě docela výzva, na první dobrou mě toho moc nenapadá. Uvidíme (se) 🙂