Před pikolou za pikolou je kniha o několika málo postavách, s tématem, které se nyní objevuje relativně často, ale přesto to není tuctové čtení.

Rodina Lisy Daleové si žila relativně šťastně. Lisa možná místy něco podcenila, ale sami pro sebe i pro většinu v okolí fungovali. Pak se jim ztratila dcera Ella. Stačilo hodně málo. Lisa a Ella byly spolu v parku a hrály na schovávanou. Nejdřív to vypadlo, že se Ella výborně ukryla, v tom byla ostatně hodně dobrá. Jak se ale doba hledání prodlužovala, postupně bylo jasné, že Ella nevyleze, ani kdyby chtěla. Od začátku hledání již v parku nebyla. Odešla s Muriel. S ženou, která jí slíbila, že jí ošetří poraněné ruce, které si odřela při náhodném pádu na zem.  Pak ji měla odvést zpátky za matkou. To se ale nestalo.

A máte všechny proměnné. V knize se ve vyprávění střídají Lisa, Muriel a Matthew, jehož role se v celém ději postupně zvětšuje. Od začátku je jasné, kdo Ellu unesl. Další děj detailně mapuje chování únoskyně a rodiny unesené. Čtete o strachu, ať Elly, jež se ocitne bez vysvětlení v cizím domě a chce se vrátit domů, nebo strachu dospělých o své děti (a zdaleka nejde jen o Ellu). Čtete také o neporozumění, bezmoci, samotě, vině a výčitkách typu kdybych něco udělal(a) jinak/měla jsem.

Nejzajímavější byla pro mě Muriel. V některých recenzích jsem četla, že v knize vlastně není záporná postava. S tím nemůžu úplně souhlasit. Je pravda, že si Muriel prošla mnohým. Měla svůj důvod, proč Ellu unesla, ale její interpretace událostí často nebyla správná, nesla s sebou tíhu osobní zkušenosti a vinu, kterou si nechtěla připustit. Muriel v mých očích nebyla oběť, které nic jiné nezbývalo. Za hodně věcí si mohla sama, i když dopadly o hodně tragičtěji, než vůbec mohla předpokládat.

Linda Greenová vymyslela výbornou pointu. Postavy propojila více vazbami, než by se mohlo na první pohled zdát. Možná až moc velká náhoda, ale to nevadí, zapadlo to do sebe a i velká města mohou být malé vesnice.

Únosy dětí nebo obecně děti jako oběti nejsou moje knižní parketa. Pokud takové knihy nakonec přečtu, vybírám cíleně. To stejné bylo i v případě Před pikolou za pikolou. Recenze a ohlasy vypadaly hodně dobře, únos tvořil spíše kulisu, důležitější byl psychologický profil a prožívání všech zúčastněných. Dostala jsem vše, co jsem čekala a i něco navíc.

Moje hodnocení: 79 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Linda Greenová

Nakladatel: Bookmedia (2017)

Počet stran: 304

 

Kam dál:

Četla jsem dvě knihy o únosech po sobě – Před pikolou za pikolou a Doupě Jakuby Katalpy. Tam se neunáší dítě, ale dospělý. Pohnutky únoskyň jsou v obou knihách vykresleny do nejmenších detailů a postupně rozkrývány. Docela zajímavé srovnání. Četli jste?

 

Co budu číst:

Pokračuji v prozkoumávání neznámých literárních vod a čtu moji první fantasy (nebo druhou, pokud se počítá Harry Potter :-)). Jiskra popela vypadá hodně dobře, o hodně lépe, než bych čekala. Přečtení druhé dílu vidím v hodně brzké době