Mějte se mnou trpělivost, je tu další recenze dětské knihy. Tentokrát jde o Rok v lese, knížky podle mě logicky navazující na Obejmi mě, prosím. Spojuje je Emilia Dziubaková, ilustrátorka Obejmi mě, prosím a autorka Roku v lese.

Musím říct, že i kniha bez textu má něco do sebe a strávit jde u ní hodně času. Dcera není úplně fanda do zvířátek, tak má v některých trochu hokej. Zoo ji moc nebere, podívá se a jde dál. V lese dokáže blbnout docela dlouho, chodí tam ráda, takže Rok v lese je přesně pro ni, i když je na čistě ilustrované knihy už trochu velká (4,5 roku).

Rok v lese je nádherná velkoformátová kniha se spoustou detailů. Na své si přijdou malí, větší i rodiče, dá se prohlížet na spoustu možných způsobů, rozhodně to není kniha na jedno použití. Na první dvoustraně autorka ukazuje zvířata, která pak v lese prožijí celý rok, třeba ježka, vlka, jezevce, mravence, pavouky, chrobáky, žížaly, housenky, berušky, ruměnice pospolné, lasici, bachyni, bažanta, zubra, bobra, žáby, kachny, netopýry, vydru, sovu, krtka, havrana, jeřába a také medvěda. Medvěd představuje nejvýraznější pojítko s Obejmi mě, prosím. Nakreslený je úplně stejně, autorská ruka Emilie Dziubakové se nezapřela. V první knížce si můžete přečíst, jak se synem objímali všechny, koho potkali. V druhé se zase dítě dozví, co všechno (nejen) medvěd dělá v průběhu roku. Své místo v knize našel i hajný, občas nějaký zbloudilý turista.

Každá následující dvojstrana zobrazuje jeden měsíc. Podrobně sledujete, jak se les v roce mění. Ale to je jen jeden rozměr knihy. Emilia Dziubaková zachytila vždy stejný výsek lesa. Nechybí hájenka, zvířata pod zemí, v potoce i volně pobíhající. Stromy mají listy, ty postupně mění barvy a opadávají, zvířata si budují obydlí, mají mláďata, shání potravu, připravují se na zimu, v lese se pohybují ve dne i v noci, za slunného dne nebo v dešti. Můžete si prohlížet stranu po straně a udělat si podrobný obrázek, jak vypadá les v jednotlivých měsících. Je ale možné zaměřit se jen na určitou část a prolistovat si, co během měsíců dělá jedno, dvě nebo tři konkrétní zvířata. Třeba právě medvěd.

Pokud by byla kniha  převážně psaná a ilustrace ji jen doprovázely, dcera by u ní nevydržela a zapamatovala by si jen zlomek. My ale jedeme už několikáté kolo a myslím, že pár jich ještě dáme :).

Moje hodnocení: 90 %

Hodnocení dcery: Tak to jsem netušila… Tato věta zazněla během prohlížení hodně často.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Emilia Dziubaková

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 28

Strany jsou z tvrdého papíru, knížka tedy odolá i menším dětem, mám v plánu koupit ji i neteři, které ještě nejsou dva roky.

 

Kam dál:

Rozhodně Obejmi mě, prosím.

Podobný koncept využila také Susane Rotraut Bernerová u knih Jaro, Léto, Podzim, Zima a Noc.

Jestli chcete vyšší zvířátkovou, zkuste Animalium Jenny Broomové. Jde sem lesem Daniely Krolupperové v sobě zase pojí pohádku a poznávání rostlin.

Nezapomeňte také na Pod zemí, pod vodou osvědčené autorská dvojice Aleksandry a Daniela Mizielińských.

 

Co budu číst dál:

S dětskými knížkami dám víceméně na chvíli pokoj, jen se dvěma malými výjimkami. U Kdo zavraždil Snížka mi omluvou budiž Petra Soukupová coby autorka. A u audioknihy Tři bratři se zase vymluvím na formát… :).

Příští recenze bude už ryze dospělá, dočetla jsem Tání Lize Spitové a je to kniha, která rozhodně stojí za pozornost.