Rychlopalbu jsem přečetla se čtyřletým zpožděním. Přiznávám, že v roce 2015, kdy vyšla, jsem ji úplně minula. Knihu jsem zaznamenala až díky druhému dílu Křížová palba, vydaném nyní. Do té doby jsem měla Štěpána Kopřivu zaškatulkovaného jako autora sci-fi a fantasy. Chyba.

Jeho detektivní výkop bez fantasy nebo sci-fi prvků je impozantní.

„Mrtvola ležela v kuchyni. Nebyla to pěkná kuchyně a mrtvola taky nebyla nic moc.

Když v kreslené grotesce myšák Jerry bací kocoura Toma pánví, Tomovi z hlavy vyskočí legrační vejčitá boule. Téhle ženě vyskočil z hlavy mozek. Legrační moc nebyl.

Pachatel ji musel udeřit pánví několikrát. A když říkám několikrát, myslím tak padesátkrát. Její lebka teď připomínala meloun, který někdo hodil z osmého patra.

Své udělalo, že pánev byla drahá. To znamená těžká. Z ocele a litiny. Mohla vážit klidně i dvě kila.“

Ohledání oběti, zajištění místa činu, stop, které pachatel zanechal. Nedílná součást policejní práce, tj. i práce hlavní postavy Štěpána Kopřivy. Policisty, kterému se hroutí osobní život, manželka balí kufry a zdá se, že krok zpět a pokus o návrat manželského soužití nebude možný. Nově vzniklou prázdnotu (útěk před realitou?) se snaží vyplnit pomocí kamarádovi, jehož sestra zcela nepochopitelně týrala svou dceru. Když sestra skočila na psychiatrii a neteř zmizela, osloví kamaráda policistu, aby zjistil, co se stalo. Začíná tak zběsilá jízda s občasnou rychlopalbou doslovně a jazykovou rychlopalbou v textu. Kopřiva nešetří ironií, bavil mě, chytnul a nepustil. Mám ráda nevyhraněné postavy. Ze začátku je to vlastně klaďák, chce pomoci kamarádovi najít ztracenou týranou holku. Když zjistí, že po dobrém to nepůjde, neváhá překročit hranici.

„Prachy jsem mu pochopitelně nabízet nehodlal. Jednak jsem žádné neměl (protože detektiv Novák pracuje z čisté lásky k bližnímu, to si laskavě zapamatujte, kořeni) a jednak jsem ho neznal. Jasně, Trepfal se za něj zaručil, ale kdyby to náhodou vybouchlo, chrousti z odboru vnitřní kontroly (o Generální inspekci bezpečnostních sborů ani nemluvě) ještě pořád celkem rozlišují mezi ‚majetkovým prospěchem‘ a ‚úplatkem protislužbou‘. Což ve chvíli, kdy si zahráváte s trestní sazbou jedna až šest let (pro Myšičku jako příjemce úplatku by to bylo dokonce tři až deset let), docela hraje roli.“

Rychlopalba osciluje mezi klasickou detektivkou staré školy, severskou drsňárnou a detektivkami noirovými. Jiří Pavlovský, nakladatel, ji řadí mezi detektivky neo-noirové sledující jednotlivá rozhodnutí hlavní postavy, cestu, jak k nim dospěje. Připojte k tomu výborně vystavěné dialogy, jistotu v popisované policejní práci (aspoň já Kopřivovi uvěřila úplně všechno) a pražské genius loci.

Hodně povedené, moje prodleva v objevení Kopřivy v tuto chvíli nevadí, můžu v krátké době sáhnout po navazující Křížové palbě.

 

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Štěpán Kopřiva

Nakladatel: CREW s.r.o. (2015)

Počet stran: 376

 

Kam dál:

Křížová palba, bez pochyb.

A pak třeba také knihy Volkera Kutscher s Gereonem Rathem.

Během čtení jsem si vzpomněla také na Bez duše Martina Stručovského.

 

Co budu číst:

Kolem Jakuba Michala Vrby.