Ke stému výročí vzniku Československa vyšla spousta knih. V záplavě  podzimních novinek jsem jich hodně nestihla přečíst. Sáhla jsem po TGM Amálie Kovářové, zpracování formou komiksu pro děti bylo velké lákadlo, které nezklamalo. Poslechla jsem audioknihu Velcí Češi Josefa Landergotta – o té někdy příště. Teď se mi do rukou dostala kniha Ta země je i tvá Zdenky Rozehnalové.

Kniha je nabitá fakty, které jsou díky zvolenému konceptu stravitelné, nemáte tak pocit, že v rukou držíte učebnici dějepisu. Čtete o Dobrovském, Palackém,  Jungmannovi, Fügnerovi a Tyršovi, Krásnohorské, Schulzovi, Ženíškovi a Hynaisovi, Masarykových, Křižíkovi, Pleslovi, Světlé a Podlipské a spoustě dalších. Autorka zvolila podobný přístup jako třeba Jiří Padevět v Ostnech a oprátkách. Pracuje s reálnými historickými postavami, které vedou fiktivní rozhovory související se skutečnými událostmi. Do podrobností mapuje vše důležité, zjevné i zákulisní, co vyústilo vznikem republiky. Na knize je vidět, že autorka do detailů prostudovala spoustu pramenů, zmapovala politické dění, literaturu, architekturu, divadlo, hudbu… Nevynechala ani sporné historické momenty. První republiku i dobu jí předcházející tak neidealizuje, dívá se na ni kriticky. Uvádí i příklady falzifikace dějin. Snaha o vytvoření národní identity s sebou přinášela mnohé, třeba vytvoření mýtů o rukopisech Zelenohorském a Krásnohorském.

„‘Za několik měsíců, v nichž uveřejňujeme v našem periodiku sloky veršů z rukopisů, se obrat časopisu ztrojnásobil a lze očekávat další růst. To je přeci velmi důležité pro naši českou věc. Informovat a burcovat vlastenecky cítící Čechy! Nemohu proto pochopit pana abbého, od něhož nikdo žádný posudek nepožaduje, že o své vlastní vůli takové posudky píše a poškozuje moji práci. Prosil jsem ho, aby se svými rozbory alespoň počkal na pozdější dobu, ale odpověděl mi, že to není možné.‘

Palacký pokrčil rameny. Věděl, že Dobrovský si cení pravdy nade vše. Přesto Jungmanna chápal a rozuměl mu.

Měl nepříjemný pocit, že Zelenohorský rukopis je falzum a Jungmann to ví. Jenže, co by prospělo, kdyby se on, ještě mladý začátečník, dostal mezi soukolí vlastenecké rivality. Jeho úloha je jiná. Usmál se a klidně Jungmannovi vrátil dopis. Nepatřil mu a nemusil ani nechtěl na něj odpovídat.“

Trefné a stále platné. Vždycky bude nějaká věc,  pro kterou budou lidé lhát, když jim pravdivé nebo logické argumenty dojdou. A historie se tak bude opakovat.

Textem provází hovor otce a syna, kdy otec doplňuje potřebné informace. Kniha nabízí spoustu věcí k zamyšlení, srovnává minulost se současností, národní cítění, možnosti jednat tehdy a nyní. Vše spojeno ve velmi kompaktní celek.

Měla bych jen jednu výtku, jen to drobnost, ale byla to vlastně první věc, které jsem si všimla. Na obálce je uvedeno jméno autorky i její titul MUDr. Přemýšlím, jestli je to nutné. Asi bych to chápala, pokud by měla vystudovanou historii. Obálka by tak jasně dávala najevo, že text napsal někdo s akademicky získanou erudicí. V případě lékařky mi tato informace přijde trochu zbytečná.

Moje hodnocení: 80 %

Bibliografické údaje:

Autorka: Ta země je i Tvá

Nakladatel: E-SMILE.cz

Počet stran: 288

Kam dál:

Logicky se nabízí společnost Erika Tabery a Ostny a oprátky Jiřího Padevěta. Nebo také Mlýn Michala Vaněčka.

Nyní vychází další výroční kniha – 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo Venduly Borůvkové s ilustracemi Vojtěcha Šedy.

Co budu číst:

Dočetla jsem Pošťákovu snoubenku Denise Thériaulta a Žít sama a užít si to Marjorie Hillisové, recenze brzy. Teď se vracím k Dětem krve a kostí Tomi Adeyemiové.

Poslouchám Hadohlavce Petera Maye.