Co psát o knihách o holocaustu? Stačí jen jedno zásadní – čtěte je. Připravte si kapesník a pak nějaké lehčí čtení, abyste to vyvážili, a nějakou si přečtěte. A pak o ní mluvte. Pamětníků každým rokem ubývá, o to víc je důležité, aby jejich svědectví byla uchována. Stejně tak jako to Ludvíka/Laleho Eisenberga/Sokolova a jeho Gity/Gisely Furmanové, dvou mladých Slováků. Těmi ale po příchodu do Osvětimi přestali být. Stala se z nich čísla, z Laleho 32407, z Gity 34902. Číslo Gitě (jako mnoha a moha dalším) vytetovat právě Lale, Tetovierer.

 Lale Sokolov (po válce přijal příjmení jednoho z příbuzných) oslovil spisovatelku Heather Morrisovou tři roky před svou smrtí (zemřel v roce 2006). Společně sepsali jeho vzpomínky na Osvětim. Ačkoli to bude znít asi zvláště, kniha díky nim ukazuje i lidskou tvář koncentračního tábora. Vězni sice ztratili prakticky vše a každý den byl pro ně bojem o život, lidskost v nich ale zůstala. Dělili se o jídlo, pomáhali si, snažili se s prakticky nulovými možnostmi léčit nemocné, i když to bylo jen tak, že nakaženým tyfem dávali po troškách roztátý sníh, převlékali jim špinavé oblečení za šaty těch, kteří v noci zemřeli. „Zachraň jednoho, zachráníš celý svět.“

Příběh tatéra je fascinující a zároveň je to lekce, jak se lze v tak krajní situaci chovat. Díky své práci se mohl koncentračnímu táboru vyhnout, ale on nejen jel varovat před nacistickými hrůzami svou rodinu, ale pak se i sám nabídl do transportu. Myslel si, že ostatní tím zachrání. Jeho nezdolnost a odhodlání přežít zaujaly původního osvětimského tatéra. Vzal Laleho za svého pomocníka, později se Lale stal tatérem hlavním. Své pozice se snažil maximálně využít, ne ale pro sebe. Dostával příděly jídla navíc, ty spravedlivě dělil a dával je ostatním. Dívky z Kanady mu nosily šperky, které nalezly ve věcech vězňů, on je měnil za vše, co bylo potřeba nebo čím mohl někoho uplatit – léky, jídlo, čokoládu, klobásy od místních, jež do Osvětimi přicházeli pracovat. S každým obchodem/směnou riskoval vlastní život, ale to neřešil. A i na tak šíleném místě se dokázal zamilovat. Chtěl nejen přežívat, ale i žít.

 „Lale nezvedl očí. Jen sáhl po papírku, který mu podávala nějaká dívka. Těch pět čísel měl přenést na její předloktí … Když skončil, přidržel její paži o něco déle, než bylo nutné a znovu se jí podíval do očí. Lehce se usmál. Dívka mu odpověděla ještě slabším úsměvem. Její oči však před ním tančily. Když se do nich díval, srdce jako by se mu zastavilo a pak se náhle rozeběhlo a rozbušilo tak, až se bál, že mu vyskočí z hrudi … Neděle byla jediný den, kdy vězňové nemuseli do práce a mohli se celý den potloukat po táboře nebo zůstávat u svého bloku … Právě v neděli ji spatřil. Okamžitě ji poznal. Blížili se k sobě. Lale sám, ona s několika dívkami. Všechny měly oholené hlavy a stejné vězeňské šaty. Od ostatních ji nic neodlišovalo, jenom ty oči. Černé … ne, hnědé. Nejtmavší hnědé oči, jaké kdy viděl.“

Romance nijak nezastírá hrůzy, které se v Březince a Osvětimi děly, nestaví je do pozadí, je jim rovnocenným partnerem. Čtete o plynových komorách, Mengelem a jeho pokusech na vězních, bezmoci, hladu, nemocech, smrti a popelu z krematorií, jenž se prakticky neustále snášel na ty zatím živé. Vedle toho také o ukradených společných chvilkách, Laleho neustálé starosti o Gitu, snaze pomoci jí a zajistit co možná nejlepší podmínky pro přežití.

Morrisová Laleho nijak neglorifikuje (ani nemusí), pouze zprostředkovává to, co všechno prožil. On se nechlubí tím, co dělal, nedělá ze sebe hrdinu. S určitým (nutným) odstupem vypráví o Osvětimi a s nadšením a láskou o Gitě, o místě a ženě, jež mu naprosto změnily život.

Moje hodnocení: 92 %

 

Bibliografické údaje:

Autor:  Heather Morrisová

Nakladatel: BizBooks (2018)

Počet stran: 248

 

Kam dál:

V poslední době jsem četla Srdcového krále Hanny Krall. A už dlouho jsem nezmiňovala Noc Elieho Wiesela nebo Osvětimskou knihovnici. Ta je teď hodně aktuální, protože v rámci Velkého knižního čtvrtka vyjde jejímu autorovi (Antonio G. Iturbe) další kniha. Laťku má u mě nastavenou hodně vysoko.

 

Co budu číst:

Nakupily se mi knihy s japonskou tematikou: Samuraj (Šúsaku Endó), Úřad pro zahrady a rybníky (Didier Decoin) a Probudím se na Šibuji (Anna Cima).