Co byste si mysleli, kdybyste dostali dopis, který by začínal:

„Milý příteli,

píšu Ti, protože jedna holka říkala, že umíš naslouchat a máš porozumění a že ses ji na večírku nesnažil dostat do postele, i když jsi měl tu možnost. Nepokoušej se prosím zjistit, kdo ta holka je, protože to bys pak mohl přijít i na to, kdo jsem já, a já fakt nechci, abys to věděl. Lidem budu říkat úplně jinak nebo jen obecnými jmény, protože nechci, aby mě našel. Proto taky nepřipojím zpáteční adresu. Nemyslím to zle. Namouduši.“

Dopis byl napsaný 25.8. 1991 patnáctiletým Charliem. Byl prvním z dlouhé série trvající celý školní rok.

Charlie stál vždycky tak trochu v koutě. Své okolí spíše jen pozoroval a nějak moc se nezapojoval. V dopisech zůstává anonymní, nepožaduje žádné odpovědi či zpětnou vazbu. Chce jen někoho, s kým může sdílet svůj život, svěřit se vším, co ho trápí nebo s čím se nedokáže vypořádat. A že je toho hodně, sebevražda jediného kamaráda, smrt tety Helen, vztah s rodiči a sourozenci, strach z nástupu do nové školy. Už od prvních stran je jasně patrné, že je Charlie jiný než jeho vrstevníci. Logicky tak během čtení hledáte důvody a náznaky vysvětlující jeho chování. Já měla tipů několik, počínaje vysoce inteligentním klukem, který je ale nepoužitelný pro normální život, přes vysoce funkčního autistu až po kluka, jemuž se v dětství stalo něco, co ho nenávratně poznamenalo. Z pomyslného kouta mu postupně pomáhá vylézt učitel angličtiny Bill a hlavně Patrick a Sam. Bill ho podněcuje ve čtení, Patrick a Sam mu ukazují reálný život se všemi klady i zápory. Charlie se s nimi dostává mezi vrstevníky (není už jen vedle nich), ochutná alkohol, dojde i na zkušenosti s drogami, dostane první pusu od dívky, s níž začne chodit, i když se zamiluje do jiné. Nejsou vynechána ani témata homosexuality, zneužívání, nechtěného těhotenství. Nic z toho ale na mě nepůsobilo lacině, nic nebylo navíc, i když by se zdálo, že záběr je hodně široký.

Charlie nebo chcete-li Stephen Chbosky líčí vše naprosto otevřeně, někdy až naivně, ale hřebík trefí opakovaně přesně na hlavičku. Text knihy tvoří jen dopisy, děj se díky nim posunuje hodně rychle, pozornost neodvádí žádná nepotřebná vata. Odhalit Charlieho tajemství, důvod, proč je takový, na mě působilo jako slušný katalyzátor, knihu jsem přečetla ve velmi krátkém čase. Když mi to došlo, spojila jsem jednotlivé náznaky, nešlo než smeknout, pointa literárně výborná, lidsky pěkně hnusná.

Když Charlie prožíval silný okamžik, říkal, že se cítí nekonečně. Přesně tak jsem se během čtení cítila i já. Stephen Chbosky napsal knihu, která nekončí s poslední stranou, budete o ní ještě nějakou dobu přemýšlet. Vím, je to klišé jako hrom, ale v tady to prostě sedí.

Moje hodnocení:  95 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Stephen Chbosky

Nakladatel: Brio

Počet stran: 216

 

Kam dál:

Podívejte se na stejnojmenný film, kde hrají Logan Lerman a Emma Watson. Během čtení jsem si několikrát vzpomněla na Naivní.Super nebo na Podivný případ se psem.

 

Co budu číst:

Sáhla jsem po Sběrateli ztracených věcí. Ale o tom až příště :o).