Ilja Gorjunov byl slušňák a doplatil na to. Ve svých dvaceti letech studoval v Moskvě vysokou školu, měl přítelkyni, kamarády. Večer, kdy se šli společně pobavit do klubu, mu převrátil život vzhůru nohama. Zastal se své přítelkyně a dostal se do konfliktu s policistou Petrem (Péťou) Chazinem. Chazin svůj neúspěch neunesl. Při následné razii podstrčil Iljovi balíček drog, a sebral mu tak možnost vést v budoucnu normální život. Ilja skončil na sedm let ve vězení. Přítelkyně se s ním rozešla, kamarád založil rodinu a o kontakt s kriminálníkem nestojí. Jediný záchytný bod pro Ilju představuje matka, profesí učitelka, která se mu snažila vštípit hodnoty, díky nimž vlastně neměl šanci. Hrál čistě, ostatní ne. Těsně před jeho návratem domů ale matka zemřela. Ilja zůstal bez kohokoli blízkého i bez finančních prostředků. Nemá ani na to, aby matce zaplatil pohřeb. Rozhodl se Chazinovi pomstít a do jisté míry uspěl. Když získal jeho telefon, začal se za něj vydávat. Píše Péťově přítelkyni, matce, kolegům, kontaktům z podsvětí. Péťa představuje Iljův dokonalý protiklad. Ilja – dříve úspěšný student, respektující svou matku a přátele, s morálními zásadami, poté kriminálník, který nicméně i za cenu trestu odmítne poškodit nevinného. A i když nakonec opravdu zločin spáchá, zůstává kladnou postavou, jež nechce ublížit někomu dalšímu. Naproti němu Péťa – zkorumpovaný policista, dealer drog, sledující jen svůj vlastní prospěch a ve snaze o jeho dosažení se neštítí ničeho. Hranice mezi Iljou a Péťou se ale s každou další zprávou, dalším poslaným textem začínají stírat. Osoby z konverzací, fotek a videí v telefonu se pro Ilju stávají reálnými. Snaží se pochopit Péťovo chování, jeho komplikované vztahy. A ač by se to mohlo zdát nelogické, chce také mnohé napravit.

Text je dokonalý pro audio zpracování. Martin Písařík dokázal velmi dobře přenést tíseň a zmar, Iljovu bezvýchodnost, jeho kontrast s Péťou věrně zachytil. Nejsugestivnější pro mě byly pasáže, kdy Ilja mluví se svou mrtvou matkou. Omlouvá se, že ji stále nechává v márnici, uvažuje, jak ho vychovala, jak se pod jejím vedením stal obětí. Zato Péťa byl vychován jako útočník.

Poslech to není jednoduchý a místy ani příjemný. Postupně na mě padala chandra. Ilja klesá níž a níž a vy jen přemýšlíte, jak velkým průšvihem tohle všechno skončí. Text nabízí spoustu otázek – poznali byste, kdyby s vámi místo vašeho přítele/syna/kolegy komunikoval někdo jiný? Co vše o vás prozrazuje váš telefon, uložené fotky, videa a konverzace? Dá se podle nich zrekonstruovat a pochopit naše chování? Čeho všeho je schopen člověk zahnaný do kouta, který už nemá co ztratit? Je lepší zůstat čestnou obětí, nebo bezohledným útočníkem?

Text doplňuje původní hudba – elektrická kytara, klavír i vyzvánění mobilních telefonů. Vše tvoří velmi kompaktní celek, o němž budete nějakou chvíli přemýšlet.

Moje hodnocení: 90 %

Bibliografické údaje:

Autor: Dmitry Glukhovsky

Vydavatel: OneHotBook (2018)

Režie: Hynek Pekárek

Interpret: Martin Písařík

Délka: 11 hodin 30 minut

Za audioknihu díky OneHotBook a portálu Audiolibrix, kde si můžete poslechnout ukázku.

Kam dál:

Přiznám se, že Glukhovského Metro 2033/2034 jsem nečetla ani neposlouchala. Ale Bohy Gothamu s Martinem Písaříkem ano – a umí 🙂

Napadá mě ještě srovnání s Klubem vrahů Pavla Renčína.

Co budu poslouchat dál:

Tichého zabijáka Volkera Kutschera s Janem Teplým. S dcerou posloucháme Jak zamotat dračí příběh s dokonalým Davidem Novotným.