Před časem jsem v recenzi Vran psala, že je to hutné, bolestné čtení, které sice můžete zvládnout během jednoho nebo dvou večerů, ale budete o něm přemýšlet o hodně delší dobu. Po přečtení jsem si Vrány i poslechla. A poslech je to ještě hutnější, ještě bolavější. Veronika Khek Kubařová (Bára) i Andrea Černá (matka) vystihly  vše potřebné naprosto přesně.

Bára žije ve zdánlivě spořádané rodině. Má jednu sestru, oba rodiče. Chodí do školy, nemá neomluvené absence, dobře se učí, je vnímavá, má výtvarný talent. A k tomu doma peklo. Cokoli udělá, je špatně. Může se snažit sebevíc, ale rodičům – zejména – matce to nestačí. A táta nejde pro ránu daleko. Nejednu ránu. Vztah rodičů není harmonický, chtěli by žít nekomplikovaně, průměrným, rádoby spořádaným životem, který v ničem nevybočuje. Sestra, která by Báře mohla být oporou, selhává. Soutěží o přízeň, snaží se být lepší v čemkoli, aniž by zvažovala důsledky svého chování. Sdělení knihy je o to naléhavější, protože se teror doma děje pod rouškou normálnosti.

„Stejně jako když na mě řve. Ona řve pořád, kvůli každý blbosti. Skoro každej den. Taťka za tolik neřve. Nebo jen kvůli mamce. Někdy kvůli ní strašně zuří. Nejčastějc na mě. Protože se s mamkou pořád hádám. I když se s ní ve skutečnosti vůbec hádat nechci.  Jenže ona do mě pořád reje a já to pak nemůžu vydržet a začnu jí odmlouvat, a tak ta hádka vznikne.“

Dětí jako Bára může být hodně, aniž by o tom jejich okolí vědělo. Vyhráno není, i když nějaké indicie, že se v rodině něco děje, jsou. Snaha pomoci může zůstat nepochopena nebo tak nevhodně podána, že jakýkoli potenciál situaci vyřešit zadupe hned na začátku.

Děj Dvořáková vypráví z pohledu Báry i její mámy. Stejné události tak interpretuje naprosto odlišně. Ukazuje, jak se osamělost, strach a úzkost Báry postupně prohlubují a sebevědomí klesá. Máma je nemístně přísná, nevidí (nechce vidět) její talent, nechápe (neumí uchopit) její osobitost. Vidí to jasně, má problémovou Báru a dokonalou Katušku. Bára utíká k papíru, barvám, tvorbě, kde se může realizovat, být sama sebou. Z okna svého pokoje pozoruje (a pak maluje) vrány. A vrány pozorují ji.

Text i interpretace ukazující střety Báry s rodiči, Katkou, učiteli vyvolávají ambivalentní pocity.  Soucítíte s Bárou, nechápete (nejen) matku. I přes to všechno Bára rodiče miluje, nechce jim ublížit. Postupně ztrácí mnohé, včetně sebe sama. Veronika Khek Kubařová je přiměřeně dětská, místy pubertálně vzdorující, jak sama níže uvádí, čistá, silná, aniž by si to postava Báry sama uvědomovala. Andrea Černá je hysterická, sebestředná, nekritická, v mnohém selhávající … a stále zůstává v roli. Předvádí tolik emocí, ale nepřehrává. Je tak záporná, nicméně to stále může jakákoli žena odvedle, resp. matka jakéhokoli dítěte odvedle.

„Mně na tom přišlo úplně nejhorší a vlastně zároveň nejúžasnější to, jak je (Bára) v tom svém věku čistá… Proto jsme se ji snažili dělat opravdu upřímnou, čistou v tom jejím věku, záměrech, i ve vidění rodičů, které je vlastně permanentně dobré, protože ona na ně není naštvaná ani se necítí ublížená.

…

Interpretačně nejtěžší bylo celé to nějak pojmout. Doufám, že se to podařilo, aby promlouvalo dítě s tou čistotou, tak jak vidí svět, ale zároveň aby nebylo hloupé. Abych ji nepodceňovala proto, že je malá.“

Čistota, o které Kubařová mluví, pro mě vynikala při poslechu zřetelněji než během čtení. Posloucháte dítě, kterému je upíráno to základní, a matku, která mu to upírá. Ani v nejmenším nevadí, že Kubařová je o tolik starší než postava. Pro uchopení takového textu je potřeba vyzrálost, aby sdělení působilo uvěřitelně. A to Kubařová – i Černá – beze zbytku plní.

Po Dědině i Chirurgovi další výborná audiokniha. V tomto případě spíš výborně hnusná.

 

Moje hodnocení: 95 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Petra Dvořáková

Režie: Jitka Škápíková

Interpretky: Veronika Khek Kubařová, Andrea Černá

Vydavatel: OneHotBook (2020)

Délka: 3 hodiny 49 minut

 

Za poskytnutí audioknihy díky vydatelství OneHotBook a portálu Audiolibrix, kde si můžete poslechnout ukázku.

 

Kam dál:

Poslechněte si Dědinu i Chirurga Dvořákové.

 

Co budu poslouchat:

Černou díru Yrsy Sigurðardöttir. A pak Šikmý kostel Karin Lednické.