Sirotci představují literárně vděčné téma. Jen namátkou – Oliver Twist a David Copperfield Charlese Dickense, Tom Sawyer a Huckleberry Finn Marka Twaina, James Bond Iana Fleminga. Zvláštní věci se dějí v Sirotčinci slečny Peregrinové pro podivné děti Ransoma Riggse a nejslavnější literárním sirotkem současnosti je beze sporu Harry Potter J. K. Rowlingové.

Zaslíbená Země Nezemě si pro děti také připravila své. V sirotčinci Grace Field House opevněném  vysokou zdí žije třicet osm dětí. Norman s výjimečnou  schopností analytického myšlení, podobně nadaný Ray, veselá Emma, Gilda, Don,  Anna, Thomas a další. Stará se o ně Isabella, Mamá, která ze začátku vypadá, že by dětem mohla suplovat opravdovou matku. Ale. Dětem zdánlivě (v rámci daných podmínek) nic nechybí. Mají Mamá, domov, navzájem samy sebe a ty šťastnější také vidinu adopce. Další ale. Každé má na krku vytetované číslo a pod kůží čip monitorující pohyb. Nebo si to alespoň mají myslet. Adoptované dítě neodchází k milujícím rodičům. Je zavražděno a předhozeno lidožravým příšerám. Když to Emma a Norman zjistí, začnou s Rayem ostatní děti trénovat, chtějí společně utéct. Čím více, tím lépe. Aby jejich plán měl šanci na úspěch, nesmí být (logicky) prozrazen, musí zlikvidovat čipy, obelstít Mamá i její pomocnici Krone. O všem ví jen malá skupinka zasvěcených, pro ostatní je nácvik jen nová forma hry. Jenže pak zjistí, že mají mezi sebou zrádce, který vše donáší přímo Mamá.

Zaslíbené Země Nezemě je manga s nenápadnou dynamikou. Místy se mi zdálo, že se nic moc neděje. Děti jsou v průšvihu, snaží se to nějak řešit, ale točí se v kruhu. A o pár stránek je to úplně jinak. Stripy mají různé velikosti, což gradaci jen stupňuje. Děj se prolíná s bonusovým příběhem a stripy mimo kameru. Úvod do kapitoly vždy vypíchne to nejdůležitější, je to ochutnávka ve stylu ‚chcete vědět víc?‘ Hvězdné pěchoty. Jasně, že chci! Čtu dál.

Baví mě to. Nebo jinak – baví mě manga, kde mají být chladnokrevně vražděny děti. Něco pro mě tematicky nemyslitelné, podobným knihám se v literatuře s velkou pečlivostí vyhýbám, doplatilo na to i několik severských krimi sérií. V Zaslíbené Zemi Nezemi ale zatím jde o něco víc. Drsňárny tam navíc (zatím) nejsou. Děti jsou vystaveny mezní situaci a snaží se čelit jinak nevyhnutelnému. Nechtějí ale zachránit jen samy sebe, myslí na ostatní, starší/vybraní/zasvěcení neselektují ostatní (jako Mamá) a dávají šanci všem. Mezi stripy je toho schovaného hodně – strach z přítomnosti, budoucnosti u neznámého, sounáležitost, ztráta, důvěra a zrada. Dobré to je, těším se na další díl.

Moje hodnocení: 85 %

Bibliografické údaje:

Scénář: Kaiu Širai

Kresba: Posuka Demizu

Nakladatel: Crew (2019)

Počet stran: 192

Za knihu díky nakladatelství Crew, kde se můžete mrknout na ukázky.

Kam dál:

V květnu vychází další díl. Nesporné plus manga komiksů, autoři je chrlí/jsou nuceni je chrlit s minimálními intervaly. Zapálený čtenář jásá. A čte, tak se vše trochu zacyklí 🙂 , kde je poptávka, musí být i nabídka.

Pokud jste žádnou mangu nečetli, zkuste Sherlocka. Téma ocení nejen fandové žánru, relativně bezbolestně tak zjistíte, jestli vám maga sedí.

Co budu číst:

Dočítám pátý díl série Kepler62, další děti v nesnázích (kulantně řečeno). Pak bych to viděla buď na Čurdu z Hlíny Miloše Doležala, Prostě na mě zapomněli Jiřího Holuba nebo Jemná lhostejnost světa Petera Stamma