„‚Drábe! Drábe Mickele! Tak vstávejte už!‘

Na krátký okamžik, zatímco mu kdosi zuřivě uštědřuje kopance, aby ho vytrhl ze spárů mrákot, pocítí bolest v levé ruce, v té, kterou už nemá. Na místě jeho někdejšího údu visí jen dřevěná protéza vyřezaná z bukového špalíku. Pahýl je zasunut do dutiny vyhloubené v dřevě a v lokti je převázán koženými řemínky. Zařezávají se mu do masa. Už se měl dávno, dávno naučit, že si je má uvolnit, než odpadne.“

Někdy poslechnete/přečtete jen několik prvních vět a víte, že to půjde. A tady první dojem nezklamal, ono to opravdu šlo, výborné to bylo. Autor, Niklas Natt och Dag (v překladu Den a Noc), je švédský šlechtic hrající na mandolínu, housle nebo japonskou bambusovou flétnu šakuhači. K tomu si střihnul detektivku odehrávající se ve Stockholmu v roce 1793. Syrový, místy odpudivý text plný násilí, krutosti, bezvýchodnosti, špíny, výkalů s ústřední dvojicí vyšetřovatelů, kteří jsou také jako den a noc, tedy alespoň na první dojem.

Winge má štíhlou, téměř hubenou postavu. Až nepřirozeně hubenou. Od Cardella by se snad nemohl lišit víc – od muže, jakého lze ve Stockholmu potkat na každém rohu, muže nouzí a nesváry okradeného o mládí, předčasně vyčerpaného. Cardell je v ramenou jistě dvakrát tak široký, má rozložitá záda vojáka, která kabátec nepěkně napínající i v místech, kde by měl spíš splývat v záhybech; zpod kabátce mu vyčuhují nohy jako špalky a u pravého boku se pohupuje ohromná pěst. Odstávající uši se mu po dostatečném počtu pohlavků nakonec přilehly ke stranám hlavy a pod parukou a vlasy vytvářejí tvrdé hrbolky.“

Cecil Winge, právník spolupracující se stockholmskou policií, si zakládá na spravedlnosti, neintrikuje, jedná přímo, neupírá nikomu jeho práva, případy neřeší podle předem dané (politické/mocenské) zakázky. Jestli stihne vyřešit i další vraždu, je ale otázka. Umírá na tuberkulózu. Ač se jeho stav postupně zhoršuje, ve snaze najít vraha nepolevuje. Mickel Cardell, válečný veterán zahánějící splíny z bitev alkoholem, se živí jako dráb. Právě Cardell  (po tahu) vyloví jezera zohavené tělo – bez končetin, jazyka, očí. Případ je svěřen Wingemu, oba tak vytvoří v krimi literatuře posledních let velmi originální dvojici. Příjemný vítr do někdy lehce stojatých vod. Cardell se sice zpíjí do němoty a Winge vykašlává krev a ostatní se sází, kdy zemře, ale v danou chvíli je to jedno. Ačkoli vypadá, že nedožije rána, je opravdu vlkem, po boku drába se zakousne do případu a nepustí.

Knihu jsem nejdříve četla, až poté poslouchala. Text načetl Daniel Bambas. Toho už jsem chválila v recenzi Tajné historie Donny Tartt. V obou audioknihách jeho projev zraje, velmi věrně vykresluje hlavní postavy, jejich chování i pohnutky. V Tajné historii bych mu jako mladému naivnímu Richardovi uvěřila všechno. Richardův výklad a úvahy o tom, co je správné a co vše je možné nějak vysvětlit a omluvit, podává Bambas s postupně narůstající jistotou. Zpočátku neprůbojný Richard se pod taktovkou Donny Tartt i Daniela Bambase stává protřelejším a manipulujícím podobně jako ostatní. V 1793 v režii Michala Bureše odvádí Bambas stejně precizní práci. Líčí nejen ponurou atmosféru Stockholmu se spoustou špíny, nemocí, násilí, intrik a zla, ale výborně pracuje s postavami a jejich vývojem v čase (i když relativně krátkém). Winge i Cardell jsou postavy zcela jiného ražení, než byl Tarttové Richard. Při prvním poslechu nemusí posluchač vše plně docenit, ale to, co Bambas předvádí s postavou nemocného Wingeho, nemá chybu. Wingeho zdravotní stav se v průběhu měsíců zhoršuje. Jde to plynule, žádný velký skok. Soustředíte se na hledání vraha, spojení jednotlivých linek. Když případ vyřešen, dojde vám, že Winge vykašlává krev i plicní tkáň a je natolik dušný, že i běžný rozhovor mu činí obtíže. Když jsem audioknihu doposlouchala, vrátila jsem se k prvním kapitolám a Wingeho začátkům. Výborná práce, patnáct a půl hodiny uteče jako nic.

Text doplňuje ponurá atmosférická hudba, už ona sama evokuje napětí, které ze začátku jen tušíte. V úvodu ji doprovází citát „Ze lsti se rodí lest, z násilí se rodí násilí“ a ladí to víc než dobře.

 

Moje hodnocení: 100 %

Knihu jsem hodnotila 95 %, tady pět procent musím přidat, interpretace Daniela Bambase si je plně zaslouží.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Niklas Natt och Dag

Překlad: Romana Švachová

Interpret: Daniel Bambas

Režie: Michal Bureš

Vydavatel: OneHotBook (2019)

Délka: 15 hodin 28 minut

 

Za poskytnutí audioknihy díky vydavatelství OneHotBook i portálu Audiolibrix, kde si můžete poslechnout ukázku.

 

Kam dál:

Niklas Natt och Dag pracuje na pokračování, zločiny se děly i v roce 1794.

Zatím jsem nečetla, ale v plánu mám také knihy Juraje Červenáka. Třeba takový Mrtvý na červeném vrchu by po přečtení 1793 asi nebyl úplně od věci.

Pokud jste neposlouchali, zkuste i Tajnou historii.

 

Co budu poslouchat:

Slepou mapu Aleny Mornštajnové.