Knihy Ericha Marii Remarqua jsem četla před lety na gymnáziu. Na západní frontě klid jsme sice museli číst povinně, ale nepatřila k těm, které byly za trest. Pro mě se stala odrazovým můstkem pro další jeho knihy. Nakonec jsem je přečetla všechny. Na západní frontě klid překonala jen Jiskra života, a předurčila tak jedno z mých literárních směřování.

Nepatřím k těm, kteří čtou knihy opakovaně. Knih je tolik, času málo 🙂 To ale neplatí pro audioknihy. To, že jsem danou knihu četla, je spíš plus, zajímá mě její audio zpracování. Lákadlo první. A lákadlo druhé je v tomto případě jednoznačně Jaroslav Plesl. Submisivní, nerozhodný a trochu přihlouplý Pejsek, zvrhlík a Sběratel Frederick Clegg a teď Paul Bäumer. Každá role úplně jiná, všechny dokonalé. Jestli má být něco reklama na audioknihy, tak je to přesně tohle. Během čtení se kocháte textem, při poslechu nejen jím, ale i umem toho, kdo to jej čte.

Před psaní recenze jsem si přečetla rozhovor s Pleslem a vlastně už bych nic psát nemusela, uhodil hřebíček přesně na hlavičku.

„Remarque z pozice geniálního autora i novináře dokáže ukázat, kolik vrstev se v člověku skrývá a jak se za daných okolností – které jsou tak nemilosrdné, jako byly válečné události – bude chovat: jak ho to změní, jak ho doba přetaví ke své podobě. Největší síla textu je podle mě v rozkrývání podstaty přátelství, kamarádství a vztahů v rodině. Právě tahle místa se mnou rezonovala nejvíc. Musím přiznat, že byly okamžiky, kdy se mi stáhlo hrdlo, a musel jsem skoro přestat číst…“

Na západní frontě klid je příběh čtyř kamarádů a spolužáků z gymnázia, kteří se dobrovolně přihlásili do první světové války. Když odešli na frontu, bylo jim 19 let. Ve škole studovali klasiky, učitelé pro ně představovali nezpochybnitelnou autoritu, jenže „vzdělání člověka oblbne“. Všechny mladické ideály vzaly za své s první ostrou palbou a prvním mrtvým. Škola je měla připravit na život, ale válka jim ho znemožnila žít, i když nepadli. Neměli se k čemu vrátit, na co navázat. Uměli jen zabíjet, bojovat, hrát karty a nadávat. U mladíků s idealizovaným pohledem na svět se stali vojáci, pro něž je nejdůležitější daný okamžik.

Plesl Paulovu proměnu vystihl dokonale. Ze začátku vše hluboce prožívá. Během pasáže o úmrtí Paulova kamaráda jsem jen seděla a poslouchala, ten zmar, rozčarování a bolest byly přímo hmatatelné. Postupně ale intenzitu prožitku ubírá, musí, Paul také musel, jinak by to snad ani nešlo. Řeší praktické věci, je strohý, věcný. Je potřeba se pořádně najíst, tj. přepočítat porce na přeživší, ne na počet těch, kteří ráno do boje odešli. Je stejně tak důležité mít pořádné boty, mrtví je už potřebovat nebudou. Je pevně spjat s realitou a zároveň se snaží od ní být co možná nejdál. Truchlí nad umírajícím, ale zároveň si hlídá jeho výstroj, aby někdo nebyl rychlejší. Vidí umírat lidi, poslouchá umírající zvířata. „Ta největší sprosťárna je, že ve válce trpí i němé tváře.“

Výborné. Poslechněte si to.

Moje hodnocení: 100 %

Jinak to nejde.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Erich Maria Remarque

Interpret: Jaroslav Plesl

Režie: Michal Bureš

Vydavatel: OneHotBook (2018)

Délka: 6 hodin 16 minut

 

Za poskytnutí audioknihy díky OneHotBook a Audiolibrix, kde si můžete poslechnout i ukázku.

 

Co budu poslouchat:

Zálusk mám na Gentlemana v Moskvě Amora Towlese. Knihu namluvil Igor Bareš, Vladislav Beneš a Daniel Bambas. Řeším zásadní problém – číst? Poslouchat?