Sběratel by v mém pojetí mohl mít podtitul Kterak pejsek zvlčel. Není to žádný oslí můstek, ale poklona výbornému Jaroslavu Pleslovi. V Povídání o pejskovi a kočičce byl roztomilý, trochu zmatený a ušlápnutý kočičkou, snažící se panu Čapkovi vysvětlit, jak má dětem napsat, aby netrápily zvířata. Ve Sběrateli je tak odporný, jak si jen John Fowles, autor knižní předlohy, mohl přát.

Zdánlivě nevýrazný úředník Frederick Clegg má jednu velkou vášeň. Je sběratel. Kdyby nevyhrál relativně velký obnos, sbíral by jen motýly. Jenže nečekané peníze mu daly možnost splnit si svůj sen. Koupil dům s bytelným sklepem a pořídil si skvost do svojí sbírky, nový objekt svého zájmu, mladou studentku umění Mirandu Greyovou. Ona je krásná, talentovaná, pocházející a pohybující se ve vyšší společnosti. Na to vše byl Frederick krátký a sám si to uvědomoval. Musel Mirandu mít, vlastnit, a tak ji unesl a zamkl ve sklepě/v domě. Miloval ji svým velmi narušeným způsobem/miloval pocit, že ji má. Snášel jí spoustu věcí, snil o jejich vztahu. Doufal, že ona ho během pobytu u něj pozná, prozře a zamiluje se do něj. Vše si interpretoval tak, jak potřeboval, měl pocit, že (pro Mirandu) dělá to nejlepší. A pokud tomu tak nebylo, mohla si za to sama. Musel ji přeci potrestat.

Ve Sběrateli čtete nebo posloucháte thriller, psychologickou a zároveň i sociologickou studii. To vše na relativně malém prostotu, mluvená verze má pouze 4 hodiny a 45 minut. Způsob zpracování je hodně dynamický, nutně potřebujete vědět, jak to bude dál. Konec od určitého okamžiku tušíte, ale úplné zakončení vám stejně vyrazí dech. Mně tedy vyrazilo.

Kniha přímo vybízí k audio verzi. Pod režijním vedením Michala Bureše Fredricka namluvil Jaroslav Plesl a Mirandu Lucie Pernetová. Střídají se vnitřní monology (v případě Mirandy vedené formou deníkových zápisků) i rozhovory obou aktérů. Zvlášť Jaroslav Plesl je dokonalý. Vyjádřil všechny jemné nuance a vystihl, jak moc je Fredrick mimo. V místě, kde se přímo tetelil blahem, že Mirandu vlastní, já se oklepala odporem. Tak hnusný, tak odpuzující, tak lákající k dalšímu poslechu. Vysvětlí si a odůvodní vše. Plesl dokáže být rozhodný, jasně prezentující Fredrickův názor a postoje, ale i bezradný, jakoby bezmocný, že byste se nad ním slitovali. Než si připomenete, co je zač.

Ač se Miranda ocitla ve zdánlivě bezvýchodné situaci, nejdříve se nevzdala, snažila se Fredricka přesvědčit, aby ji pustil, manipulovala jím. Je jasně vidět, jak moc ho převyšuje ve všech ohledech, i když ze začátku působí jako rozmazlená holčička. Postupně se ale začala propadat do stále větší beznaděje, pochopila, co je Fredrick opravdu zač, stává se opravdovější. Kromě úvah nad svými možnostmi vzpomíná  Miranda na předchozí život a nešťastnou lásku ke staršímu muži, také umělci. Tyto pasáže byly možná trochu zdlouhavé, ale Pernetová jim vtiskla situaci plně odpovídající emoce, což bylo pro komplexní vnímání Mirandy velmi důležité. Láska, obdiv, touha a úcta k milovanému muži jsou z jejího projevu jasně patrné a Mirandu staví v jiném světle, už se na ni nedíváte jako na rozmazlenou holku, je totiž o hodně víc. Zájem a obdiv si zasloužila, jen ne ten Fredrickův.

Atmosféru knihy dotvářejí hudební předěly. Tvoří je spíše jednotlivé zvuky, jsou temné, zlověstné, plně korespondující s textem.

Za poskytnutí audioknihy k recenzi díky OneHotBook a Audiolibrix, kde si můžete poslechnout i ukázku.

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: John Fowles

Nakladatel: OneHotBook (2015)

Délka: 4 hodiny 45 minut

 

Kam dál:

Jestli chcete zůstat u únosu, přečtěte si Doupě Jakuby Katalpy, Před pikolou za pikolou Lindy Greenové nebo Pokoj Emmy Donoughe.

 

Co budu poslouchat dál:

Začala jsem poslouchat Nebezpečné známosti Choderlose de Lacros. Určitě si poslechnu něco dalšího v podání Lucie Pernetové a Jaroslava Plesla. V hledáčku mám Dívku, která spadla z nebe a po ní jdoucí Provazochodkyni. A také už minule zmíněné Marie a Magdalény. Pernetová je už druhá cesta, která mě k nim dovádí, to nemůžu jen tak nechat 🙂

S Jaroslavem Pleslem mě láká novinka Na západní frontě klid Erich Maria Remarqua nebo Porodní bába Katjy Kettu. Obě knihy jsem četla, bylo by to opět zajímavé srovnání.

 

Co budu číst:

Dočítám sbírku fantasy povídek Struny osudu, kterou sestavila Jitka Ládrová.